Recenze

Naše vlastní recenze her.

Porovnání LA Noire na Switch/PS3/PS4/Xbox One X

Digital Foundry, chlapíci zabývající se vším možným, co se týče výkonu hry, se podívali na zoubek LA Noire, která už je nějakou tu dobu na Switchi, a porovnali ji s ostatními verzemi hry.

I přesto, že hra byla původně udělaná pro techniku PS3, existují části, kde je Switch verze dokonce lepší. Switch má na rozdíl od PS3 verze Full HD rozlišení 1920×1080, které ale někdy spadne na 1440×1080. I přes to dokáže vykreslovat více detailů než na PS3, které mělo stálé 1280×720 rozlišení. V docked módu má hra stejné rozlišení jako PS3 tedy 1280×720. Bohužel se zde objevuje také dynamické rozlišení, a tak někdy spadne až na 960×720.

Pokud porovnáme PS3 s docked módem, tak ve Switch verzi jsou vylepšené textury, a i když někde to není moc poznat, na jiných místech je to naopak silně znát. Také jsou zde lepší stíny. Zatímco PS3 má ostré a kostrbaté, Switch má spíše jemné a zaoblené stíny, a i když se může jednat o menší rozlišení stínů, tak jsou na druhou stranu více realistické. Stíny jsou také opravené od původních v PS3 kde můžeme najít stíny na místech, na kterých nemají vůbec být. Switch tyto problémy nemá a navíc vytváří lehké stíny tam, kde jsou potřeba.

Pokračování článku 

Štítky:

Super Mario Run — recenze

Držet v ruce iPad a vidět na jeho displeji červenou obrazovku s nápisem Nintendo, je hodně zvláštní pocit. Na jednu stranu mám radost, že jde BigN s dobou, na druhou si uvědomuji, že končí jedna epocha v historii této firmy. Tlak na vydávání nových her pro mobily a tablety už bude prostě mnohem větší a hůře se mu bude odolávat.

To ovšem nic nemění na tom, že minulý týden vyšla nová hra s fousatým instalatérem a já jsem si ji jako velký fanoušek nemohl nechat ujít. Nemá cenu představovat příběh ani jeho hlavní hrdiny, tak jako posledních více jak dvacet let jde stále o to samé – Bowser unese princeznu a Mario ji musí zachránit (jasně, byly i výjimky).

Hra vypadá, zvučí a hraje se téměř stejně jako jakýkoliv jiný 2D Mario, až na jeden důležitý detail, tedy automatický pohyb vpřed. Zpočátku jsem s tím měl velký problém, hrozně mě štvalo, že se nemohu vracet pro jednou ztracené hvězdy. Pak jsem si ale vzpomněl na jakoukoliv jinou „klasickou“ 2D skákačku na mobilu. Jistě mi dáte za pravdu, že používat jednu ruku pro pohyb a druhou pro skoky prostě není na dotykové obrazovce zábavné. Prsty vám vadí ve výhledu a chybí přesnost na kterou jste zvyklí z fyzických ovladačů.

Naštěstí nintendí zkušenost s Mariem je tak dlouhá, že i takto zjednodušená hratelnost zkrátka skvěle baví. Super Mario Run vás nutí přesně časovat výskoky, pro sbírání hvězd musíte být velmi precizní i několikrát za sebou. Nechybí políčka, která vás vrátí zpět, trampolíny, houbičky a zlaté hvězdy krátkodobé nesmrtelnosti. Navíc se často se nepohybujete jen zleva doprava, ale i odspodu nahoru či obráceně. Zkrátka má Super Mario Run ke svým plně konzolovým protějškům nakonec mnohem blíže, než se na první pohled zdá. Svým zaměřením na sbírání mincí bych ho přirovnal k druhému dílu New Super Mario Bros. na 3DS.

Hlavním herním módem je Tour, který obsahuje šest světů po čtyřech úrovních. Mrzí mě, že jednotlivé světy nejsou tématicky rozdělené jako obvykle. Místo toho jde vždy jen o sbírku náhodných úrovní. V první začnete v klasickém prosluněném Mushroom Kingdom, pokračujete v podzemí a následuje level z oblak. Jindy se podíváte nejdříve do pouště, pak do strašidelného domu a nakonec do továrny se šrouby a ozubenými koly. Čtvrtou úrovní je pak vždy Bowserův hrad s lávou nebo létající loď s kanóny.

Mnoho hráčů brečí nad pouhými čtyřiadvaceti úrovněmi. Ano, mohlo jich být více a právě zde se láme chleba nad tím, jak budete vnímat Maria vy. Jestli vám stačí projít všechny úrovně jednou, budete mít opravdu za maximálně dvě hodinky hotovo a 10 EUR je v tom případě prostě moc vysoká cena. Ale jestli hrajete Maria, tak že se snažíte vysbírat všechny hvězdy, bude vám to trvat určité více než deset hodin. A v takovém případě je podle mého názoru tahle cena obhajitelná.

Sám jsem všechny úrovně v Super Mario Run prošel po jednom dnu, ale všech pět základních růžových hvězd ve všech úrovních jsem vysbíral až za dny tři. A to mě čekají ještě série fialových a hnědých hvězd. Osobně tedy utracených peněz nelituji, zvlášť když se v hraní střídám se svým synem.

Druhým módem je Rally, v němž se utkáváte ve variacích na jednotlivé úrovně s ostatními hráči. Principem je sesbírat více mincí než váš protivník, jehož záznam se vám při spuštění úrovně stáhne do telefonu a vy ho na obrazovce vidíte jako ducha. Každá hra spotřebuje jeden „lístek“. Ten získáte za plnění různých výzev, jako projití úrovní s maximálním počtem hvězd. Osobně jsem si Rally moc neoblíbil, i když skrze ní získáváte Toady různých barev, kteří vám odemykají položky v obchodě. V něm si nakupujete domy, houby a stromy pro svou hlavní obrazovku. Nic pro mě, ale možná někoho baví si stavit zbytečnou vesničku. Tedy, v některých domech lze získat peníze a lístky umožňující hrát Rally, ale to je jen taková maličkost.

Kromě Maria je k dispozici ještě pár dalších postav, které se neliší jen vzhledem, ale i vlastnostmi. Jejich odemykáním jsem se zatím systematičtěji nezabýval. Mimochodem k této problematice vyšel tady na Ninty.cz samostatný článek. Grafika i hudba jsou dle mého názoru odpovídající možnostem mobilní platformy. Vizuálně je hra podobná sérii New Super Mario Bros. Hudba je sice klasická, ale chyběla mi její, v sérii obvyklá, majestátnost. Přeci jen iPhone ze svých chrastítek hraje hůře než telka. A i se sluchátky mi melodie přišly podivně mdlé. Ještě bych chtěl zmínit nutnost být stále online. Na Wi-Fi mi to nevadilo vůbec, na LTE také ne, jen na EDGE se občas Super Mario Run nechtěl spustit. Jde o otravnou nutnost, ale žádný velký problém nepředstavuje.

Super Mario Run je podle mého názoru skvělá skákačka, parádně přizpůsobená dotykovému displeji. Problém je v tom, jestli jste zvyklí za hry neplatit nic, pak vám přijde 10 EUR jako závratná suma. Nebo jste dosud za Maria platili 60 EUR a tohle malé dobrodružství vám přijde extrémně levné. Já patřím do druhé kategorie a mohu Super Mario Run jenom doporučit.

Štítky: ,

Animal Crossing: Happy Home Designer — recenze

original

Mám zde ještě několik restů z konce minulého roku, kdy jsem dostal několik her na recenze a z určitých důvodů jsem se k tomu nedostal. A protože je dobré mít uklizený stůl, tak se recenzí těchto her dočkáte nyní. Toto je první z nich.

Možná si vzpomínáte na mou recenzi Animal Crossingu: New Leaf. Hra mě tehdy velmi příjemně překvapila a i když jsem to nečekal, nakonec jsem s ní strávil hodně času a užíval si život mezi zvířátky. Z toho logicky plyne, že jsem byl velmi zvědavý na nový titul nazvaný Happy Home Designer.

Happy Home Designer ovšem není tradičním pokračováním série, ale je spin-offem, tedy hrou odehrávající se ve stejném světě, ale s výrazně jinými principy. A jak již napovídá název, hlavní náplní hry bude navrhování domečků pro zvířátka ze světa Animal Crossingu.

Hra nicméně začíná docela tradičně v duchu série — přijedete do města a vyberete si pro svou postavu pohlaví a základní vzhled. Zvířátka se vám představí a mezi nimi i jediná úplně nová postava tohoto dílu Lottie, u níž si nejsem jist, jestli je to růžová hrošice nebo co vlastně za druh zvířete to je. Nicméně práve Lottie bude vaší hlavní průvodkyní touto hrou.

Pokračování článku 

Štítky: ,

SteamWorld Heist — recenze

maxresdefault

O hře SteamWorld Dig jsem slyšel, že je skvělá, ale nějak jsem se k ní nedostal. Ale mi byla nabídnuta možnost recenzovat novinku SteamWorld Heist, řekl jsem si, že je ten pravý okamžik do parního vlaku naskočit. A bylo to velmi dobré rozhodnutí.

Příběh

Jak je již naznačeno výše, nový SteamWorld Heist je svým způsobem pokračování hry SteamWorld Dig, nicméně jen do té míry, že patří do stejného vesmíru (hratelnost je jiná, o té ale až za chvíli). Fanouškům sci-fi zajisté není třeba vysvětlovat, co je to steampunk, ale pokud jste se ještě s tímto termínem nesetkali, pak si představte, že se jako hlavní technologie prosadila pára, nicméně vývoj pokračoval dále, takže existují takové věci jako parní roboti, parní vesmírné lodě a podobně. A právě steampunk je prostředím celé série SteamWorld včetně nového Heistu.

Příběh hry začíná vyprávěním, v kterém se dozvíme, že stará dobrá Země explodovala, což donutilo parní roboty vydat se do vesmíru. A jak to tak bývá, i ve vesmíru vznikla různá společenství. Na jedné straně jsou zde kovbojové, pardon cowbots, kteří pěstují cennou vlhkost, jelikož voda je kritickou surovinou pro pohon parních strojů. Jsou zde ale i zločinecké bandy, které cowboty přepadávají. A aby to nebylo vše, existují i monarchisté, což jsou ovšem dieseloví roboti, kteří vodu nepotřebují a chtějí Zemi znovu spojit z trosek, které z ní zbyly.

Vy se pak ujímáte kapitánky Piper Faraday, která je pochopitelně také parním robotem. Začínat budete s jedním parťákem, postupně bude přibírat další roboty do svého gangu a budete brázdit vesmír a objevovat tajemství robotí existence a pátrat po velkém tajemství.

Pokračování článku 

Štítky:

Super Mario Maker — recenze

Super Mario Maker

Řada z vás už sice má Super Mario Maker doma, ale třeba někteří ještě ne a tak přicházím s recenzí této hry. A dopředu prozradím, že i když možná čekáte, jak budu na tento titul pět samé ódy, bude to nakonec trochu jinak. To ale až v druhé části recenze (níže). V té první se popisně podíváme, co Super Mario Maker je, co obsahuje, jak funguje.

Super Mario Maker je poměrně netypický produkt mezi Nintendo tituly. Není to sice poprvé, kdy hra od této firmy obsahuje vestavěný editor úrovní (připomeňme např. sérii Mario vs. Donkey Kong), ale je to poprvé u velké hry (tzv. tříáčkové) a tím pádem také poprvé u Super Maria. Navíc je to titul, který má editor úrovní jako to hlavní, co hráči nabízí. Hra sice obsahuje nějaké předpřipravené úrovně, ale ty jsou uváděny spíše jako inspirace, aby se uživatel měl na začátku od čeho odpíchnout. Rozhodně se nejedná o rozsáhlé a komplexní úrovně, jaké známe z posledních dílů New Super Mario Bros.

Takové je nicméně zaměření titulu. Poté, co si zahrajete první úroveň, se vám otevře editor a můžete si začít buď upravovat tu právě prošlou úroveň, nebo to všechno smazat a začít z čistého listu. Do úrovně můžete umísťovat kostičky, nepřátele, otazníkové bloky a kdykoliv si vyzkoušet, jestli to, co jste vytvořili, se dá projít. Cílem je postavit novou úroveň pro Super Maria.

Pokračování článku 

Štítky: ,

Yoshi’s Woolly World — recenze

Yoshi's Woolly World

Yoshi’s Woolly World je nejspíš úplně poslední hrou, která byla teasována při představení konzole Wii U a dosavad nevyšla. To bude napraveno tento pátek a jelikož jsem hru dostal k dispozici na recenzi, pojďme se podívat, jak se povedla.

Již z prvních obrázků je zřejmé, kde hledat počátky této hry: před necelými pěti lety Nintendo vydalo hru Kirby’s Epic Yarn, která míchala dohromady Kirbyho jako tradičního maskota Nintenda s úplně novým světem vytvořeným z vlny, látek a souvisejících materiálů a předmětů. Vizuální styl už tehdy uchvátil a ukázal ve videohrách něco nového. Hra ovšem maličko trpěla tím, že původně ve vývoji se vůbec nejednalo o Kirbyho hru, ale o něco nového a až později byl Kirby do hry naroubován — ve hře tudíž chyběly ikonické charakteristiky pro Kirbyho.

Navržen od začátku pro Yoshiho

To ale není případ Yoshi’s Woolly World, kde hra vznikala od začátku s tímto hrdinou. Titul má na svědomí stejné studio Good-Feel a vizuální stránka je opět skvěle roztomilá. Na druhé straně jsou ale zachovány Yoshiho atributy, pouze jsou odlišně znázorněny, takže namísto tradičních vajíček za sebou Yoshi tahá klubíčka vlny, ale princip zůstává stejný. Zajímavostí je, že hra zjevně běží v 3D enginu, který umí změnit perspektivu; činí tak ale velmi zřídka, jen aby ukázala, že tomu tak je a herně to nijak nevyužívá. Standardní záběr na hru je ale 2D a hratelně se jedná o 2D plošinovku.

Malinko převrácený je i příběh. Zatímco u Kirbyho zlý kouzelník přečaroval normální svět a jeho hrdiny do látkového světa, v nové hře je látkový svět tím výchozím. V něm šťastně žijí přízoví Yoshíci… jenže jednoho dne přiletí zlý Kamek, Yoshíky pochytá, vypáře na jednotlivá klubíčka a ta rozháže po celém světě, tedy do jednotlivých úrovní. Pár Yoshíků se před Kamekem schová, aby se následovně vydali zachraňovat své druhy a odvrátit zlo. Nic překvapivého nečekejte, to je od příběhu prakticky vše, jde se na samotné hraní.

Pokračování článku 

Štítky: ,

Mario Kart 8 — recenze

Mario Kart 8

Mario Kart je jednou z nejvýznamnějších sérií Nintenda. V žebříčcích prodejnosti her pro danou konzoli se většinou umisťuje na druhém místě (na Wii hned za Wii Sports, na DS za New Super Mario Bros. atd.) a tvoří jeden za základních pilířů nabídky pro platformu. Současně je hra ceněna fanoušky i kritiky pro svou zábavnost — nejde o realističnost, ale o arkádovou záležitost, mnohem spíše než závodění je to souboj na trati, kde je jednou ze základních vlastností permanentní kontakt závodníků a nejistota vítězství až do poslední chvíle.

Proto všichni netrpělivě očekávali nejnovější díl série, hru Mario Kart 8. Hráči se těšili na novou dávku poctivé zábavy zabalené do HD grafiky, fanoušci Nintenda doufali v podporu prodejů trápícího se Wii U. Očekávání byla ne velká, ale obrovská. Tak jak to dopadlo…

První dojem

Když se do hry pustíte, jste nejprve naprosto oslněni. Grafická stránka hry je dechberoucí, na některých okruzích jsem si říkal: „Ach, takhle ať vypadá Super Mario Galaxy na Wii U a můžu v klidu umřít.“ Vše vypadá krásně, spousta detailů a efektů, mnohé se hýbou, vše běží naprosto plynule. A navíc podpořeno živě nahraným orchestrem. Labůžo.

Mario Kart 8

Nové okruhy jsou parádní, každý přichází s velmi povedeným tématem. Prakticky zde není žádný nezajímavý okruh a i úvodní Mario Stadium je úplně jiný než relativně generické první trasy z minulých dílů. Sice se ve hře setkáme se zopakováním pár motivů z minula (Mario Circuit nebo Twisted Mansion), ale celkově je nabídka nových tras vskutku úžasná.

Pokračování článku 

Štítky: ,

Wii Sports Club recenze (ninty.cz)

Po dlouhé době strávené s touto sportovní hříčkou pro vás konečně přináším recenzi. Wii Sports je dnes již fenomenální série, která by se dala vystihnout jako velice odlehčený sportovní simulátor. Wii Sports Club není ničím jiným než HD remakem původního Wii Sports – s podporou hry více hráčů online a s podivným způsobem distribuce. Jak se tato verze populárních sportů od Nintenda povedla se dozvíte v následující recenzi.

Pokračování článku 

Štítky:

Donkey Kong Country: Tropical Freeze — recenze

Když na loňském E3 Nintendo oznámilo novou hru od Retro Studios, spousta fanoušků byla zklamaná, že se nejedná o nový Metroid. Já byl ovšem z Donkey Konga nadšen. Ne, že bych měl něco výrazně proti Metroidu, ale FPS střílečky není zrovna můj oblíbený šálek čaje a protože jsem si báječně užil předchozí díl Country Returns, příslib pokračování mě velmi potěšil. Podívejme se, jak hra nakonec dopadla.

Začneme políčkem do tváře

Když hru spustíte, dočkáte se okamžitě slušného šoku. Samozřejmě na vás vyskočí nahrávací obrazovka, z reproduktorů zazní sampl „Donkey Kong“ a pak… čekáte. A čekáte. Kurňa, jen spuštění hry trvá přes půl minuty! Tedy znám ještě větší ostudu, Just Dance 4 se spouští víc jak dvě minuty, ale i tohle je příliš na to, že se jedná jen o načtení menu ke spuštění hry. A to nejsme zdržování načítáním z optického disku — hru mám v digitální verzi na harddisku, to by mělo svištět!

Dobrá, po chvíli se načte startovní obrazovka, zvolíte tedy novou hru a zase čekáte. Na obrazovce běží animace proplouvající mraky, která se seká! To je jako co? Zajistit tak základní věc, aby se nahrávací animace nesekala, to v Retru neumějí? No a poté, co se podíváte na úvodní cut-scénu příběhu a začnete nahrávat první herní úroveň, tak hádejte co, ano, zase čekáte! Asi dvakrát tak dlouho než u nahrávání úrovně v Country Returns. A opět se nám jednoduchá 2D animace opičáka běžícího přes obrazovku seká. Tohle je vážně moc, někdo by v Retru i v Nintendu zasloužil pořádně vytahat za uši!

Pokračování článku 

Štítky: ,