Recenze

Naše vlastní recenze her.

Super Mario 3D World — recenze

Dohráli jsme doma Super Mario 3D World a nastal čas napsat, jak se nám to líbilo. Schválně tentokrát píšu v množném čísle, protože jsme doma důkladně proklepli jak single-player, tak multi-player. Zatímco singlově jsem hru projel já, mí dva synové ve věku 7 a 10 let se na nejnovější Máriovo dobrodružství vrhli společnými silami (a dohráli ho dříve než já). Ve výsledku tedy můžeme porovnat hraní v jednom a více lidech.

Máriovka bez (nutnosti) Mária

Pokud čekáte, že nová Máriovka opět sleduje tradiční a stokrát opakované schéma, tedy že zlý Bowser unesl princeznu Peach a náš hrdina Mário se ji vydává zachraňovat, pak Vás čeká menší šok: Bowser totiž neunesl Peach, ta je naopak jedním z hratelných hrdinů. (Ano, vím, že jsme již jedno dobrodružství s Peach v hlavní roli měli, jenže to nebyla hra ze série Super Mario). Bowser je nadále hlavním záporňákem, tentokrát ale pronikl do úplně jiné dimenze zvané Království Sprixie a v něm zajal sedm víl. Tím ale veškerý zásadní příběhový rozdíl končí, dále sledujeme tradiční plošinovku od Nintenda.

Super Mario 3D World

Kromě Mária a Peach jsou dalšími dvěma hratelnými postavami Luigi a Toad. Každá z hratelných postav má trochu jiné vlastnosti: Luigi již tradičně doskočí výše a trpí setrvačností, Peach se trochu déle udrží při skoku ve vzduchu a Toad je při běhu nejrychlejší. Ve hře je pochopitelně snadnější dosáhnout některých cílů s určitými postavami, vzhledem k jejich speciálním vlastnostem. A v souvislosti s více hratelnými postavami zde máme několik překvapivých věcí. V první řadě si můžete postavu vybírat od úplného začátku i v single-playeru a tak vlastně celou hru projet, aniž byste jedinkrát hráli za Mária.

Pokračování článku 

Štítky: ,

The Legend of Zelda: A Link Between the Worlds — recenze

Zelda-A-Link-Between-the-Worlds

Poté, co na obě aktuální konzole Nintenda jsme se nejprve dočkali remaků starších dílů, firma konečně vydala skutečně novou hru ze série The Legend of Zelda. Nová hra je určena pro handheld Nintendo 3DS a její podtitul zní A Link Between the Worlds.

Jak všichni fanoušci vědí, hra vyšla již před skoro měsícem — tím se mi ovšem strefila do náročného období, kdy mi kromě práce a rodiny můj čas intenzivně vyplňovalo dokončování a zařizování nového bydlení a následující stěhování do něj. Takže na hraní mi čas nezbýval. Hru jsem tedy dokončil až nyní a tudíž v této chvíli přichází i čas na její recenzi.

Těžké retro…

Jak jsem zmínil v prvním odstavci, nový titul je na jedné straně skutečně novou původní Zeldou – jenže na druhé, zatímco herní náplň je nová a původní, celkově nás hra odkazuje dvaadvacet let nazpět. Tehdy totiž vyšla hra The Legend of Zelda: A Link to the Past pro konzoli SNES, což byl revoluční díl, který po ne příliš zdařilé Adventures of Link etabloval Zeldu jako pevný bod ve vesmíru, z nějž bude Nintendo nadále těžit. Právě v tomto díle se poprvé objevilo mnoho prvků, které přetrvávají v Zeldě dodnes, jako např. vesnice Kakariko.

Pokud jen trochu znáte sérii Zelda, pak je vám jasné, že již podtitul nového dílu odkazuje na předchozí hru: je zde použito slovo Link s neurčitým členem, tedy ve významu „spojení“ a nikoliv jako jméno hlavního hrdiny. Mimochodem, tato nová hra byla původně představena s podtitulem A Link to the Past 2 a s ním dokonce v Japonsku i vyšla, akorát v Evropě a Americe byla přejmenována.

Pokračování článku 

Štítky: ,

Ninja Gaiden 3: Razor’s Edge — recenze

Dnes jsem si pro vás připravil recenzi na krvavou ninjovskou akci Ninja Gaiden 3 Razor’s edge. Ačkoli se jedná už o starší titul na Wii U (začátek roku), musíme vzít za vděk i ten. Her na Wii U zatím není mnoho a není nic lepšího než se před připravovanou herní smrští připomenout u recenze jedné z nesmrtelných klasik – takže se dobře usaďte, protože dnes to bude na ostří nože! Pokračování článku 

Štítky:

The Legend of Zelda: Wind Waker HD — recenze

The Legend of Zelda: Wind Waker HD

Nintendo pokračuje ve slibu vydávat od srpna pořádné hry na Wii U a další v pořadí je The Legend of Zelda: Wind Waker HD. Hned na začátku se přiznám, že jsem nikdy nehrál původního Wind Wakera pro GameCube. Podle toho také vypadá tato recenze — i když jsem se na internetu dočetl o tom, co se od původní hry změnilo, nebudu změny hodnotit. Namísto toho budu ke hře přistupovat jako k čistému listu papíru.

Grafika

Nelze začít psát o Wind Wakerovi jinak než o jeho vizuální stránce. Ta je unikátní i v dnešním světě. Jak všichni víme nejen z historie hry, ale i ze screenshotů k tomuto vydání, hra využívá stylizovanou grafiku používající techniku tzv. cel-shadingu, takže obrázky spíše vypadají jak z animovaného filmu než z tradiční 3D hry. Ano, dnes již takových her existuje o něco více (např. Ni no Kuni), ale i tak se jedná o výjimku.

Přiznám se na rovinu, že tato vizuální stránka se mi ze všech Zeld líbí úplně nejvíce. Už jsem si ji užíval ve Phantom Hourglass i ve Spirit Tracks a i když Ocarina 3D nebo Twilight Princess byly taky dobé hry, animovaný styl Wind Wakera mě oslovuje víc než jakýkoliv jiný. Atmosféra hry je úplně jiná, taková hravá a optimistická a to se mi skutečně líbí.

The Legend of Zelda: Wind Waker HD

To bychom ovšem mluvili jen o mých osobních pocitech, někdo jiný to může mít jinak. Ale řekněme si také, že grafické ztvárnění Wind Wakera HD je i jinak naprosto odlišné od ostatních her. Například, když se dobře podíváte, tak si můžete všimnout, že vše je skvěle vyhlazené. Nevím, jestli je to tím, že hra běží v rozlišení 1080p nebo za to může antialiasing či jiné metody zpracování, ale výsledek vypadá úplně jako animovaný film a je to na hony vzdáleno jakékoliv jiné videohře.

Pokračování článku 

Štítky: ,

Pikmin 3 — recenze

Pokud zabloudíte až na úplný konec archivu ninty.cz, najdete mezi zdejšími nejstaršími články recenze na hry PikminPikmin 2 (ty recenze jsou vlastně ještě starší než samotné ninty.cz, protože jsem je původně uveřejnil na svých osobních stránkách a teprve po založení ninty.cz jsem je přenesl sem). Tehdy jsem byl z obou her naprosto okouzlen a tak není divu, že nová hra Pikmin 3 byla pro mě osobně vůbec nejočekávanějším titulem pro Wii U. Nyní jsem hru dohrál, takže se pojďme podívat, jak se Miyamotovi a jeho týmu podařilo navázat na předchozí díly.

Příběh a hratelnost

První dva díly neobsahovaly žádný sofistikovaný příběh, proto nešlo očekávat, že se ve třetím díle pustí do nějakých hlubokých scénářů. Přesto hra obsahuje zásadní odklon od předchozích dílů, jelikož zde máme úplně nové hrdiny a to hned tři. Ti navíc nepocházejí z původní Olimarovy planety, ale z úplně jiné planety nazvané Koppai. Na té její obyvatelé vyjedli všechny místní zdroje a nyní jim nezbývá, než se vypravit hledat další jídlo do vesmíru. Ztroskotají na nám již známé planetě s Pikminy, přičemž planetu pojmenují PNF-404 (pokud si dobře vzpomínám, v prvních dvou dílech zůstala planeta nepojmenovaná). Cílem je pak jednak získat při ztroskotání ztracený klíč k hyperprostorovému skoku (aby se vůbec mohli vrátit domů), no a také sbírání ovoce a výrobu džusíků, které chtějí přivést zpět a nakrmit hladové krky. Myslím, že se nebude jednat o žádný velký spoiler, když prozradím, že hra sice obsahuje tři úplně nové hrdiny, to ale neznamená, že se úplně zapomnělo na Olimara.

Pikmin 3

Po herní stránce je hra především strategií, i když ne čistou a pronikají do ní prvky i z jiných žánrů. Typicky se kamera dívá na herní svět ze šikmého nadhledu a je zaměřena na jednoho ze tří hlavních hrdinů — na toho, kterého právě v té chvíli ovládáme. Přestože tito astronautští hrdinové mohou na nepřátele sami útočit, jsou velmi slabí a omezení a mnoho nezmůžou. K dispozici mají ovšem až 100 Pikminů, které mohou posílat jednak do boje, jednak plnit jiné úkoly (stavět mosty, rozbíjet brány a tak dále). Ve hlavní hře se setkáte s pěti různými druhy Pikminů, kdy každý vypadá trochu jinak a má jinou přednost. Kromě červených, žlutých a modrých Pikminů známých již od prvního dílu jsou zde dva nové druhy — kamenní Pikmini, kteří jednak dokáží rozbíjet tvrdé předměty jako sklo, jednak při přímém dopadu na nepřítele mu způsobí větší zranění (to ovšem platilo i pro fialové Pikminy ve hře Pikmin 2). Druhým novým typem jsou okřídlení Pikmini, kteří dokáží létat a tím se například dostat tam, kam jiné Pikminy nedostanete.

Pokračování článku 

Štítky: ,

Animal Crossing: New Leaf — deníček / recenze

Animal Crossing: New Leaf

1. den

Poprvé spouštím Animal Crossing: New Leaf. Před dvěma roky jsem zkoušel hrát předchozí díl série pro Wii, ale vzhledem k mému zvyku hraní na domácí konzoli (po večerech) a principu této hry to moc nefungovalo a brzy jsem toho nechal. Doufám tedy, že s handheldovou verzí to bude lepší.

Přijíždím vlakem do města a zadávám své jméno, pohlaví a název města. Egoisticky zvolím Honzov (po vzoru Janov). Když na nádraží vystoupím, zjistím, že zdejší zvířecí obyvatelé jsou asi trochu padlí na hlavu, protože z neznámého cizince (mě) obratem udělají svého starostu.

Abych měl kde bydlet, dostanu stan. Vyberu si pěkné místo u řeky. Na skutečný domek si musím vydělat. Vydávám se tedy po okolí, shodím ze stromů pár pomerančů a na pláži posbírám pár škeblí. Jenže i dnes jsem se ke hře dostal až večer, takže obchody jsou už zavřené a tudíž mám smůlu, nic nemůžu ani prodat.

Ještě na poště získám předmět s duhou, donesu si ho do stanu a vypínám hru. Není co víc dělat.

2. den

Moje sekretářka Isabel mě požádala, abych na centrálním náměstí zasadil strom. To by šlo. Teda strom — takovou malou sazeničku. Tak jsem to udělal, zvířátka mi zatleskala.

Prodal jsem pomeranče ze včerejška a za získané peníze jsem koupil síťku na motýly a rýč.

Ve městě je muzeum. Je to asi to nejhorší muzeum na světě, protože nemají nic na výstavě, jen prázdné boxy. A žádají, abych jim něco dodal. Tož jo. Pochytal jsem nějaký hmyz a vykopal fosilie. Hmyz můžu přímo věnovat muzeu, fosilie musí nejprve správce muzea Blathers prohlédnou a identifikovat, co je to konkrétně za kus kostry. Pak ji také můžete věnovat muzeu. A nebo můžete kostry i hmyzy prodávat v obchodě, zjevně způsob, jak si vydělat na domek.

V obchůdku jsem koupil čínskou sušenku štěstí a za lístek uvnitř dostal hned napoprvé pěkný dárek — Metroida. Tak jsem si ho vystavil ve stanu.

Animal Crossing: New Leaf

Pokračování článku 

Štítky: ,

Urban Trial Freestyle – Mini recenze

8390384236_4b0cfd45a1_z

Nikdy jsem žádnou Trials hru nehrál, ale vím že Trials Evolution na Xbox360 jsou hodně populární. A jelikož Microsoft má smlouvu o exkluzivitě vychází na 3DS eShopu Urban Trial Freestyle.

Ve hře je vaším úkolem dojet na motocrossové motorce do konce, snažit se nespadnou na překážkách a dokončit level co nejrychleji. Ve hře jsou celkem 4 motorky. Ta s kterou začínáte je modifikovatelná (motor, kola, rám) a můžete si ji upravit aby bylo vše vyvážené (ovladatelnost, rychlost, zrychlení). Ostatní tři motorky si musíte odemknout a každá z nich je lepší pro určitý styl. Jedna se lépe ovládá, další je rychlejší a třetí má nejlepší zrychlení. Vaši postavu si můžete obléct (helma, triko, kalhoty…) a máte na výběr celkem z 5. značek oblečení. Za všechno musíte zaplatit. Peníze získáte za dokončení levelu a i v něm samotném jdou peníze najít.

Hra nabízí celkem 25 levelů které jsou rozděleny do 6 tematických úrovní jako např. venkov, podzemí, vlaková stanice … Levely jsou hezky udělané, pěkně se na ně dívá a ještě lépe jezdí. Hra celkově vypadá velmi hezky a i 3D efekt je pěkný a levely díky oné hloubce jsou mnohem hezčí. V samotných levelech budete skákat přes auta, vlakové vagóny, budovy nebo jen bedny. Na konci každého levelu dostanete hodnocení v podobě hvězd (maximum je 5). Hodnocení se odvíjí od několika věcí. V levelech jsou části kde musíte překonat co největší rychlost, skočit co nejdále nebo co nejvýše a udělat co nejvíce otoček ve vzduchu. Vždy se snažíte překonat osobní rekord a světový (rekord lidí ve Friend listu co vlastní hru). Podle toho jak se vám to povede dostanete body. A nesmíte spadnout, za každý pád je vám strhnuto 100 bodů. Na konci se vše sečte a vy dostanete hodnocení. Později musíte mít celkové hodnocení v úrovni (venkov, podzemí) min. 4 hvězdy aby se otevřely další a na poslední úroveň musíte mít 5 hvězd. Poslední úroveň si hraje s gravitací a vy musíte natáčet svoje 3DS. Hra obsahuje i Time challanges, kde musíte projet level nejrychleji jak to jen jde.

Hra se ovládá pomocí circle padu kterým balancujete, (A) zrychlujete, (B) je brzda a (Y) je zpátečka a pomocí (X) se vrátíte k poslednímu checkpointu, které jsou rozmístěny na správných místech. Většinou před bodovaným skokem atd. Ovládání je dobré a hra se celkově hraje velmi dobře.

Celkově je hra velmi povedená má ale dvě věci které ji kazí.

První jsou chybky, kdy se třeba zaseknete na překážce protože v ní uvízne motorka a vy nemáte jinou možnost než se vrátit k chekpointu a tím ztratit drahocenné vteřiny. Pravda občas se díky nim i zasmějete a to třeba když skočíte z velké výšky a vaše motorka se zabodne do země. Druhou a tou hlavní věcí je že hra obsahuje skvělý level editor, který se dobře ovládá je jednoduchý na používání a v kterém je zábava tvořit. Bohužel z nepochopitelných důvodů nelze sdílet ony levely které vytvoříte a tak vlastně tvoříte jen pro sebe. Což je obrovská škoda.

Celkově Urban Trial Freestyle doporučuji. Za 150,- které momentálně hra stojí si užijete hodně zábavy. A jelikož si budete říkat po dokončeném levelu, že to dokážete lépe a proto budete jeden level opakovat několikrát, vám hra i nějakou tu dobu vydrží. Navíc překonávat rekordy kamarádů je vždycky sranda. Jediné co hru sráží je neschopnost sdílet vytvořené levely a pár menších chybek.

 

Štítky:

Donkey Kong Country Returns 3D — recenze

Osobně si myslím, že hra Donkey Kong Country Returns patří mezi nejlepší kousky pro konzoli Wii. Nestojí sice na úplném vrcholu, ale do Top 10 rozhodně patří. Jedná se o skvělou 2D plošinovku s množstvím nápadů, poctivou obtížností a dýchá z toho Nintendo pocit. Když tedy letos v únoru firma v Nintendo Directu oznámila port pro 3DS, jakožto fanoušek této hry jsem zpozorněl. Dnes se dozvíte, co si myslím o výsledku — dokáže handheldový port obstát při srovnání s originálem? Dokázali vývojáři z Monster Games naportovat hru od Retro Studios tak, aby neztratila nic ze svého kouzla?

dkcr3d-15

Donkey Kong má jednu výhodu oproti Máriovi: nemusí se až tak držet zažitého schématu a může mnohem více experimentovat se svými hrami. Takže i když je tato hra „Country Returns“, tedy je jakýmsi pokračováním série Country ze SNESu a vidíme v ní řadu navrátivších se postav a jiných prvků (Diddy Kong, nosorožec Rambi, úrovně v důlním vozíku), hra se neváže na neustále stejné schéma a přichází s novým námětem. Takže zde máme nové nepřátele a nový příběh o tom, jak zlí Tiki zhypnotizovali zvířátka z pralesa, aby jim donesla úplně všechny banány. Akorát se jim nepodařilo zhypnotizovat Donkey Konga a ten chce své banány zpět. A vedle nového příběhu je zde řada jiných čerstvých prvků, jako třeba bosové, z nichž na rozdíl od Mária nemáte pocit, že jste je už v nějakém předchozím díle možná viděli.

Pokračování článku 

Štítky: , ,

Pokémon Mystery Dungeons: Gates to Infinity — recenze

Ačkoli jsem ještě sám neměl nikdy tu možnost, přičichnout k této roztomilé odnoži legendárních Pokémonů, musím uznat, že jsem byl po prvním setkání poměrně překvapen.

3DS_Pokemon_MD_GTI_TheLongRoad

Nebudu o sobě tajit, že jsem fanouškem Pokémonů, obzvláště prvních 2 generací – na starém dobrém Soul Silver jsem nahrál snad přes 250 hodin, přesto mě toto odlišné pojetí celého Pokémoního světa v případě PMD: GtI skutečně dostalo. První „překvapení“ si na mě hra nachystala hned ve startu, kde jsem si mohl zvolit pouze dvojici Pokémonů, se kterou jsem musel později absolvovat celou hru – což by ani tak nevadilo, kdyby jejich výběr nebyl omezen na zhruba 5 kusů. Najdete zde startery z V. generace + pár dalších (jako Pikachu a jistý pokémon dračího typu). S těmito svými 2 geroji se vydáváte do světa Pokémonů – v kůži jednoho z nich, druhý je vám parťákem a rádcem. Hra začne tím, že vás coby náhodnou osobu volá hlas a pak jste náhle vcucnuti do světa Pokémonů v kůži jednoho z výše zmíněných Pokémonů. Tuto část si nakonec můžete vyzkoušet sami, začátek hry je totiž dostupný na Nintendo eshopu jakožto demo a to zcela zdarma. S tím je spojena i sympatická funkcionalita načtení uložené hry z dema přímo do plné hry – to znamená, že již nemusíte znovu opakovat dříve hranou část – nakonec asi sami budete vědět, že demo je poměrně rozsáhlé a jeho projití zabere při nejmenším 45 minut (to je dáno především častými konverzacemi mezi Pokémony).

Pokračování článku 

Štítky: ,