Recenze

Naše vlastní recenze her.

Tetris 3D – recenze Ninty

Ruské kostičky, které jsou s námi od roku 1984 a jsou dostupné snad na všech možných platformách, se nyní dostávají na Nintendo 3DS. Jejich předchozí verze na Nintendo DS byla velmi úspěšná. Zopakuje se úspěch i teď ? Tipuji že rozhodně ano.

Grafika hry netlačí možnosti 3DSka do jeho maximálních limitů. Taky jakby mohla, vždyť je to Tetris. Na horní obrazovce se ukazuje hra na dolní se ukazuje čas, body, kolik řádků jste již udělal a v pravé půlce tančí váš Mii 🙂 Pozadí her je různé, od vesmíru až po město. 3D efekt dá pozadí hloubku a niják to hře nepřidává. Je tam prostě jen na efekt. Jediný mód který z toho profituje je mód zvaný FIT, kde máte např. dvě kostičky a musíte je umístit do místa na ploše která se přibližuje k obrazovce. (něco podobného bylo na starých počítačích 386, ale nevzpomenu si na jméno)

Hudba ve hře obsahuje klasický soudtrack ze starých dob, akorát že zmodernizovaný, ale stále poznáte klasiku. Hudba je prostě skvělá a skvěle sem sedí. Než vyberete möd můžete si navolit jaká hudba vám bude hrát.

Obsah hry je nadupyný. Módů je ve hře požehnaně. Ve složce Featured Modes jsou 4 a v Party Modes je jich 9. Další dva jsou v AR modech, ale jedná se o módy které jsou už v předchozích složkách. Rozhodně mezi nejlepší módy patří Marathon, kde hrajete tak dlouho dokud můžete. CPU, kde bojujete proti jinému hráči (např. Bomberman) a používáte různé věci které vám pomohou nebo uškodí protihráči. Třeba UFO vám ubere pár řádků kostiček, což vám pomůže pokud se vám nedaří, nebo na protihráče hodíte mlhu, to potom musíte foukat do mikrofonu aby zmizela (hodně nepříjemné když to udělá někdo vám). Za zmínku ještě stojí FIT a Tower Climber, kde se musí panáček dostat  vrchol věže a vy mu pomáháte a přitom musíte sbírat srdíčka aby panáček neumřel (tohle je i jeden u AR módů). Všechny módy které ve hře jsou jsou tyto: Marathon, CPU (Computer battle), Fever, Survival, Jigsaw, Shadow Wide, Fit, Tower Climber, Bombliss plus, Stage Racer Plus, Capture, Master Mode, Sprint. Nebudu popisovat všechny módy protže je jich hodně a většinou se jedná o variace na klasický mód, např. Sprint: kde máte jen 40 sekund na udělání co nejvíce bodů.

Hra nabízí i Multiplayer a to jak lokální tak i online, i Download Play a žebříčky jak se vám daří v různých módech. Online funguje skvěle a jedná se o klasický souboj proti jinému hráči nebo dokonce proti 7 dalším (prostě bomba). V online multiplayeru se vážně ukáže jak vám Tetris jde. Download Play by měl podporovat taky až 8 hráčů !! a lokální multiplayer jsem nezkoušel nemám jak. Kvůli multiplayeru si hra zaslouží velké plus.

Závěr: Jedná se herní klasiku, která je na 3DSku přecpaná módy a obsahuje skvělý multiplayer. A jelikož cena od Conquestu je 799,- tak si myslím, že pokud chcete zábavu na dlouhé cesty a sáhnete po Tetrisu 3D rozhodně neuděláte chybu a vyplatí se to. Ano budete hrát sice jen 2-3 módy a ostatní jen vyzkoušíte a nikdy se k nim nevrátíte, ale i ty 2-3 módy vám vydrží neuvěřitelně dlouho.

9/10

Štítky:

Metroid: Other M — retro hra s epickým příběhem, ale i s chybami

Jako tři nejuznávanější herní značky firmy Nintendo se většinou uvádí Super Mario, Legend of Zelda a Metroid. Nintendo má samozřejmě podstatně více úspěšných značek, ale právě tyto tři výše uvedené se považují za základní stavební kameny (i když po pravdě vzhledem k prodejním úspěchům a finančním ziskům by na druhém místě hned za Super Mariem měl figurovat Pokémon).

Za dva roky po pořízení Nintenda jsem už za sebou měl několik dílů Super Maria a dva zářezy na pažbě s nápisem Zelda, ale Metroid jsem mezi ulovenými kousky ještě neměl. Rozhodl jsem se to napravit nejnovějším dílem, který vyšel začátkem září a jmenuje se Metroid: Other M. Hru jsem nyní čerstvě dohrál a tak se pojďme podívat na moje dojmy z ní. A tentokrát nejsem bezvýhradně nadšen, rozhodně hra má své slabší stránky.

Epický příběh a jeho slabá místa

Dopředu avizuji, že zvláště v této kapitole budu výrazně spoilovat. Nemohu totiž o něčem říci, že je to špatně, aniž bych to nepopsal. Proto, pokud chci kritizovat, a nejvíce mé kritiky se týká příběhu, dokonce ke konkrétním okamžikům v příběhu, musím z něj některé věci prozradit. Recenzí, které nespoilují, je na internetu dost, jak anglických, tak českých. Pokud se teprve chystáte hru si zahrát a nechcete znát příběh dopředu, pak následující odstavce této kapitoly přeskočte.

Pokračování článku 

Štítky: ,

Super Mario Galaxy 2: Na zádech dinosaura vzhůru ke hvězdám

Před rokem a čtvrt jsem dohrál hru Super Mario Galaxy (tzv. jedničku, i když tehdy o dvojce ještě nikdo nevěděl) a byl jsem naprosto unešen. Fantastická hra, která mě překvapila především svou variabilitou, sršela nápady, ve hře se neobjevil nudící stereotyp, obtížnost tak akorát. Kousek, kvůli kterému jsem dokonce i několik večerů ponocoval, přestože jsem spáč a rád chodím do hajan včas. Úžasný zážitek, který stojí za to a rozhodně tuto hru i dnes doporučuji všem majitelům Wiička jako nejspíš to nejlepší, co je na platformu k dispozici.

Pár měsíců poté byla na výstavě E3 ohlášeno pokračování, což bylo velkým překvapením pro všechny, jelikož trojrozměrné Máriovky byly zatím vydávány rychlostí jedna hra na jednu generaci konzolí. Tehdy se však jednalo pouze o oznámení a krátký trailer, hra byla skoro celý další rok ve vývoji. V půlce letošního června jsme se pak dočkali samotné hry. Protože jsem byl skutečně z první Galaxy nadšen, neváhal jsem ani chvilku a dvojku si předobjednal na britském e–shopu GameStation.co.uk, čímž mě jednak (včetně poštovného) vyšla o něco levněji než v naší zemi, druhak jsem ji dokonce obdržel o jeden den dřív než byl oficiální termín uvedení do prodeje a treťjak jsem za předobjednávku obdržel navíc pokladničku s ilustracemi podle této hry, která pak při vhodné příležitosti posloužila jako skvělý dárek pro mého staršího syna (aneb jak za minimum nákladů způsobit obrovskou radost).

Ale to všechno není vůbec důležité. Důležitá je jediná věc. Pokud jednička byla tak skvělá hra, museli se tvůrci překonat, aby dokázali vyrobit hru, které by mohla uspět. Pokračování v herním průmyslu často trpí tím, že přinesou pouze více téhož, jako předchozí díl. Aby si hra získala obdiv, museli by se tvůrci od jedničky odpoutat, dát si pozor, aby znova neopakovali nápady, které již jednou byly použity, a přinést novinky, které pokračování dodají novou čerstvou šťávu. A vše to zabalit do hávu, v kterém budou obě dvě hry k sobě pasovat jako nerozluční bratři Mario a Luigi. Nemožný úkol. No a víte co? Přesně tohle se Nintendu podařilo. Vítejte v dokonalé hře, vítejte v Super Mario Galaxy 2!

Příběh je opět tradiční. Želvák Bowser ještě furt nedostal svůj kousek koláče a tak znova unese princeznu Peach a začne budovat své mocné impérium. Mário se pak vydává princeznu zachránit. Čekali jste něco jiného? Kdepak, tento „příběh“ je prostě se značkou pevně spjat a můžeme pouze hledat, jaký drobný detail v některém rozhovoru nebo filmečku si tentokrát z příběhu dělá legraci. Ale Máriovky nejsou o hlubokém příběhu, to si jděte hrát RPG nebo adventury. Máriovky jsou o plošinkách, skákání, prozkoumávání a o úrovních, které lze typicky zahrát za 5−10 minut času.

Hra obsahuje drtivou většinu předmětů, které se vyskytovaly v jedničce. Ale úžasné na tom je, že všechny jsou používány jiným způsobem, než minule. Nenarazíte na úroveň, u níž byste si řekli: „Jasně, takto se to hrálo minule.“ Například v jedničce se mi velice líbila přeměna Mária na včelu a také zde ji najdete. Na rozdíl od prvního dílu ale tentokrát včelka poletuje výhradně v 2D úrovních, kdežto v prvním díle se vyskytovala čistě v 3D prostředích. Opakují se samozřejmě i další vylepšení, ať již pružina, ledový Mário a duchařský Mário, ale vždy s novým použitím.
Pokračování článku 

Štítky: ,

Pikmin 2: z rozkvetlé louky do temné hloubi jeskyní

Když jsem vloni v červenci psal recenzi na hru Pikmin (první Pikminy, jedničku), ve stejný okamžik jsem začal hrát pokračování této strategie s číslovkou dvě. Netušil jsem ale, že vítězný prapor budu moci vztyčit až po devíti měsících. Teda ne, že by to byla až tak dlouhá hra, jen holt otec dvou dětí tolik času a energie k hraní už nemá (hraji spíše výjimečně) a navíc jsem si už v jeden okamžik potřeboval od Pikminů oddechnout. Ale popořadě. A protože budu navazovat na předchozí díl, tak si raději nejprve přečtěte povídání o něm, protože ne vše budu znova vysvětlovat.

Pikmin 2 začíná přesně tam, kde jednička skončila. Teda pokud jste ji úspěšně dokončili a Olimar odletěl z Pikminí planety opravenou raketou domů. Však také spuštění nové hry krátce zrekapituluje, co se odehrálo v jedničce. Náš hrdinný astronaut potom tedy přistane na své domovské planetě a čeká ho strašné zjištění: zatímco on se věnoval opravě lodi, jeho zaměstnavatel se dostal do finančních problémů. Velkých problémů. A právě prodává veškerý majetek společnosti, aby zaplatil dluh… a šup, už je zabaven a prodán Delfín, vesmírná loď, ta vesmírná loď, kvůli níž podstoupil obrovská rizika a podařilo se mu ji opravit.

Olimar z toho dostal takový šok, až upustil suvenýr, který si přivezl ze svého dobrodružství (vršek od sodovky). Jak se ukáže, tak tento zvláštní předmět je ale považován za velmi cenný poklad a když se šéf firmy dozví, že na pikminí planetě je takových pokladů daleko víc, přidá Olimarovi parťáka Louieho, posadí je do staré rezavé dvoumístné rakety a pošle nazpět s nadějí, že finanční situaci firmy lze zachránit. Tolik úvodní minipříběh a už nastává samotné hraní, kvůli kterému jste si hru koupili.

Tak jak to v takových případech bývá, jste opět na samém začátku, kde je Vám vysvětlováno úplně všechno ve hře, aby si mohli zahrát i lidé, kteří předchozí díl ani neviděli. Pochopitelně texty jsou trochu jiné, aby to nevypadalo úplně hloupě, takže místo „Toto jsou modří Pikmini a zdá se, že se neutopí ve vodě“ budete číst „A zde máme modré Pikminy, o nichž Olimar ze své první cesty podal hlášení, že jim nevadí voda.“ Nicméně v principu musíte tutoriál absolvovat prakticky celý a i když se Nintendo snažilo, aby se v něm vyskytovaly nové nápady (takže místo odtlačení papírové krabice musíte vyfouknout papírovou tašku naplněnou vzduchem), přesto by hráč se zkušeností z prvního dílu raději okamžitě přešel na plnohodnotnou akci. Naštěstí to netrvá dlouho a již po chvilce narazíte na první novinky, které se ve hře nacházejí.

Samozřejmě bylo by chybou udělat dvojku pouhou kopií prvního dílu s novými úrovněmi. A tak nás čekají věci ještě nepoznané. Poměrně brzy nejdete otvor do země a když do něj s pár Pikminy hopnete, objevíte jeskyni. Takže kromě čtyř světů tak jako v jedničce budete navíc prozkoumávat v každém světě ještě několik jeskyní, každá jeskyně má několik pater a v nich jsou ukryté další poklady, které stráží různé příšery. Pokud začínáte tušit, že rozměr celé hry bude poněkud větší než u jedničky, ubírají se Vaše myšlenky správným směrem. Jen pro stručné porovnání, jestliže v prvním díle sbíráte 30 dílů rakety, pak ve dvojce Vás čeká pokladů 201 a málokterý získáte zadarmo bez boje.

Pokračování článku 

Štítky: ,

Pikmin: strategie v trávě mezi pampeliškami

Z počítačových her mě vždy nejvíce bavily strategie. Mé dvě nejoblíbenější hry až do dneška jsou Battle Isle a Settlers, obě na Amize, obě strategie. Obě ještě bez čísla verze, úplně první inkarnace těchto her. Takže vlastně Settlers 1 a Battle Isle 1. Dodnes s kamarádem vzpomínáme, jak jsme se scházeli na střídačku u něho nebo u mě doma a pařili tyto gamesy proti sobě, protože nad počítačem člověk vždy vyzrál příliš snadno. Přestože dnes graficky tyto hry předčí kdejaká flashovka na webu, ve své době to byly naprosté špičky. A hratelně se dodnes jedná o přelomové záležitosti, které se staly inspirací pro mnohé další pokračovatele.

Ježíšek nám domů o loňských vánocích přinesl Wiičko a jakožto čerstvý majitel této herní konzole jsem samozřejmě po internetu hledal informace o této konzole, o hrách na ni a o zajímavých zpravodajských webech nebo blozích, na kterých bych si mohl číst o novinkách pro Wii. Seznam těch nejlepších webů lze najít u tohoto článku jako odkazy v bočním panelu.

A tak jsem se dočetl, že Nintendo v roce 2001 vydalo pro tehdejší konzolu GameCube strategii nazvanou Pikmin, která je vysoce hodnocena jak kritiky, tak hráči. A že na začátku roku 2009 bude tato strategie vydána v re-edici pro Wiičko, v rámci řady New Play Control. Vzhledem k mé zálibě v tomto typu her se pro mě stalo pořízení tohoto kousku povinností. Nyní je hra dohrána a mohu říci, že nákupu rozhodně nelituji. Právě naopak, jedná se o výjimečně zdařilý kousek, naprosto netypický mezi ostatními strategiemi. Možná to ani není čistá strategie, ale tak trošku směska mezi Lemmings a tradiční RTS. Rozhodně se ale jedná o hru, kterou přes její vousy nelze než doporučit.

Příběh

Drtivá většina strategií má okolo sebe nějaký příběh, i když ten často nebývá nijak hluboký, natož důležitý. I Pikmin je postaven okolo příběhu, a již zde se dostáváme k zásadní odlišnosti této hry oproti běžným strategiím. Totiž příběh i atmosféra této hry je typickým vtipným, roztomilým a nekofliktním dílem firmy Nintendo. V této hře se vžijete do role vesmírného kapitána Olimara (kterému jsme doma začali familirně přezdívat Oli), 4 centimetry vysoké postavičky s večerníčkovským kukučem. Při kosmické cestě do jeho lodi vrazí meteor a Oli zhavaruje na neznámé planetě, která tak trochu připomíná naši Zemi. Jeho loď se rozpadne na 30 kousků, které samozřejmě dopadnou do různých částí planety. Aby situace byla ještě horší, tak ve vzduchu této planety je obsažen nebezpečný plyn kyslík, a Oliho skafandr dokáže ochránit svého astronauta před tímto nebezpečím jen po 30 dnů.

Jak lze z výše zmíněného textu vytušit, cílem je nalézt 30 kousků rakety za maximálně 30 (herních) dnů a odletět tak z planety dříve, než by Olimu hrozilo udušení se místní atmosférou. Vzhledem k výše uvedené velikosti astronauta v hlavní roli je celá hra umístěna do mikrosvěta, kde je pampeliška velká jako strom a nepřátelé podobní žábě jsou mnohonásobně větší než Vy. Pokračování článku 

Štítky:

Super Mario Galaxy: úžasné skákání vesmírem

Třetí souboj s Bowserem — tentokrát postupně na třech planetách, ale nakonec si zlý želvoid opět spálil ocas. Lávová planeta se mění v hvězdu a následuje závěrečné video, kde Mario chytí za ruku princeznu Peach a nakonec všichni skončí na zahradě u zámku, včetně překvapeného Bowsera. Hlavní příběh hry skončil a pohádka opět dopadla šťastně. Super Mario Galaxy potvrzuje vyjímečnou kvalitu díla Shigeru Myiamota, tvůrce hlavních her od firmy Nintendo a autora tělnatého italského instalatéra s knírkem, tedy nejslavnější postavičky symbolizující počítačové hry, Mária.

Super Mario Galaxy je video hra (počítačová hra). Pokud jste absolutním odpůrcem počítačových her, přestaňte číst. Další řádky nejsou pro Vás. Teď. Konec. Pokud čtete dále, vítejte na oslavě extrémně zdařilé počítačové zábavy. Super Mario Galaxy je již sice rok a půl stará záležitost, ale stále patří ke špičkám této generace video her. Právě jsem ji dohrál, velmi jsem se u toho bavil a rozhodně hru doporučuji všem ostatním.

Mnoho lidí, obzváště rodičů, považuje počítačové hry za zhoubu a hry nesmí přes práh jejich domu. Přitom klidně posadí dítě před televizi a nechají ho dívat se na různé nesmysly. A to už nemluvím o samotných dospělých, kteří téměř denně vysedávají před televizí při sledování naprostého odpadu v podobě nekonečných seriálů o ničem. Počítačové hry jsou oproti pasivnímu čučení do bedny aktivní zábavou. Cvičíme u nich postřeh, přemýšlení, u některých dokonce i pohyb. Samozřejmě je dobré jít si zasportovat a hry by určitě neměly být jedinou náplní volného času. Ale rozhodně považuji počítačové hry za pozitivum dnešní doby. A co se týče dětí, je lepší kontrolovaný přístup (vím co a jak dlouho hraje), než abych mu to zakazoval a on pak chodil ke kamarádům a tam hrál, aniž bych o tom věděl.

Na začátek si řekněme něco stručně k historii Mária. Tato postavička vznikla původně na začátku osmdesátých let na herních automatech a znamenala přelom v historii firmy Nintendo. Mario pronikal do dalších her a nesmrtelnost si zajistil, když vznikla série Super Mario Bros — platformovka, plošinovka neboli hopsačka. Mario jde zprava doleva, skáče po různých plošinkách a přes nepřátele. Tato hra již měla nosný příběh — zlý netvor Bowser (něco mezi želvou a drakem) unesl princeznu Peach, což náš hrdina nenechá jen tak a jde princeznu osvobodit. Hra byla extrémně úspěšná, prodalo se jí několik milionů kusů a navázalo na ni několik pokračování.

V polovině devadesátých let, s příchodem trojrozměrné grafiky, už nebyl Mario ve své původní podobě udržitelný. Firma Nintendo si to včas uvědomila a výsledkem byla hra Super Mario 64, která byla plně 3D. Mario najednou nechodil zprava doleva, ale volně trojrozměrným světem. Úspěch se opakoval, tato hra je zapsána v historii jako nejúspěšnější převedení 2D plošinovky do tří rozměrů, prodeje v řádu milionů i pochvalné kritiky potvzují kvalitu hry (vzhledem k době uvedení a tehdejší konkurenci). Hra Super Mario Galaxy jen v současnosti nejnovějším pokračováním této série. Opět se jedná primárně o 3D plošinovku s příběhem o zlém Bowserovi, dalším únosu princezny v růžových šatech a hrdinném Mariovi, který princeznu osvobodí.

Pokračování článku 

Štítky: ,