Ubisoft naznačuje vývoj pro 3DS

Během konference Ubisoftu přišla řeč i na 3D a budoucí hry. Pochopitelně Ubisoft se zajímá o využití 3D ve svých hrách. Vedení firmy se vyjádřilo, že má zájem ve vývoji ve 3D pro konzoly a potom přišla jedna krátká a důležitá věta:

„Možná také pro přenosná zařízení“

Ubisoft vydělal spoustu peněz na platformě DS, takže je logické, že bude chtít zkusit úspěch zopakovat i s novou konzolí 3DS.

Odkaz

Štítky: ,

Ubisoft tvrdí, že za dva roky bude polovina her ve 3D

„Uvidíme mnoho dalších produktů, které budou ve 3D, a to jak pro X360 a PS3, tak pro přenosná zařízení. Můžeme si vsadit na prudký růst 3D trhu, jelikož 3D svět hráče podstatně více pohltí, takže to bude dobrá příležitost pro výrobce přinést zákazníkům více emocí. Domnívám se, že příští rok bude možná 15-20% her pro next-gen konzole ve 3D … a v dalším roce to bude minimálně 50% her.“

Takové procento her ve 3D? Je pravda, že Nintendo 3DS bude mít 3D jako hlavní novinku a vznikne zajisté i spousta hloupých a špatných her, které se přitom budou chlubit třetím rozměrem.

Chcete mít 50% her ve 3D?

Odkaz

Štítky: ,

Microsoft složil poklonu Nintendu 3DS

Je to možné? Microsoft se pozitivně vyjádřil o Nintendu? Je to tak! Ředitel japonské divize XBoxu u Microsoftu, Takashi Sensui, řekl:

„Myslím, že to je velmi dobrý experiment. 3D hry jsou vhodné pro hraní na přenosných zařízeních. Je poměrně snadné vytvořit správné 3D prostředí, jelikož pozorovací úhel i vzdálenost očí od displeje jsou téměř pevně dané.“

Může si Microsoft takto pozitivně ohodnotit 3DS z toho důvodu, že v segmentu přenosných konzol nepůsobí? Asi ano, protože Sony naopak komentovalo tuto příští konzoli poměrně negativně.

Odkaz

Štítky: ,

Wiičková verze Prince obdržela od IGN 8.0 bodů

Známý webový server IGN uveřejnil svou video recenzi na Wii verzi hry Prince of Persia: The Forgotten Sands. Hra získala 8.0 bodů.

Připomeňme, že Wiičková verze je naprosto odlišná od hry, která je pod úplně stejným jménem vydána pro X360, PS3 a PC. Není to jen jinak vypadající port, je to úplně jiná hra, jiný příběh, jiné úkoly atd. Proto možná, pokud jste do série Prince of Persia blázni, si budete chtít koupit obě dvě varianty.

Štítky: , ,

Zaregistrovány webové domény nintendo3ds včetně české

Vše začíná čím dál více vypadat na to, že Nintendo se skutečně rozhodlo pro oficiální jméno nového stroje Nintendo 3DS, jelikož výrobce si zaregistroval velké množství webových domén jako nintendo3ds.com, nintendo3ds.co.uk, nintendo3ds.de. A to včetně české, doména nintendo3ds.cz je zaregistrovaná a pokud na ni zkusíte poslat svůj prohlížeč, budete přesměrováni na oficiální stránky firmy Nintendo.

Odkaz

Štítky:

Nintendo si zaregistrovalo několik 3DS ochranných známek

Ačkoliv šéf Nintenda, pan Iwata, při oznámení příštího handheldu uvedl, že pojmenování Nintendo 3DS je pouze dočasným pracovním názvem a skutečné jméno nového stroje bude oznámeno později, tak si firma zaregistrovala několik ochranných známek obsahujících právě toto jméno. Známky jako Nintendo 3DS, N3DS bychom možná mohli brát pouze jako ochranu vlastníka předtím, aby někdo neparazitoval na kódovém názvu. Jenže objevily se i trademarky jako 3DSPlay nebo 3DSWare, což dává tušit, že dost možná název 3DS bude finálním obchodním pojmenováním nového stroje. Opakovala by se tak historie z Nintenda DS, které sice mělo jiné kódové jméno (Nitro), nicméně když bylo poprvé ukázáno, také se o něm mluvilo jako o DS (Dual Screen), ale s tím, že konečné jméno mělo být jiné, což se nakonec nestalo.

Spekuluje se o tom, jestli podle současné moderní mluvy na netu, kdy některé znaky se nahrazují jinými, konkrétně trojka se používá namísto písmene E, lidé nezačnou N3DS vyslovovat jako ‚neds‘. Nejspíše ano, je to krátké, jednoslabičné.

Odkaz

Štítky: , , ,

Tak jdem na to!

Tyto nové stránky budou přinášet různé zajímavosti a zprávy okolo firmy Nintendo, jejich herních konzol a také videoher. Většina článků nebude původních, ale bude upozorňovat na články, obrázky, videa atd. na různých jiných webech, ať českých, anglických nebo třeba i Japonských. Tedy bude se spíše jednat o komentovaný agregátor zpráv z jiných zdrojů, ale cílem je mít denně alespoň několik zpráv, samozřejmě pokud se urodí, ale to by neměl být problém.

Stránky v této chvíli běží v beta provozu, takže lze očekávat v následujících týdnech poměrně velké množství průběžných změn, přidávání funkcionality atd. Plány jsou, např. chat, integrace s Facebookem a Twitterem, sdílení Friend Codes a tak dále, případně o co bude zájem.

Pro tuto chvíli vše, držte palce!

Pikmin 2: z rozkvetlé louky do temné hloubi jeskyní

Když jsem vloni v červenci psal recenzi na hru Pikmin (první Pikminy, jedničku), ve stejný okamžik jsem začal hrát pokračování této strategie s číslovkou dvě. Netušil jsem ale, že vítězný prapor budu moci vztyčit až po devíti měsících. Teda ne, že by to byla až tak dlouhá hra, jen holt otec dvou dětí tolik času a energie k hraní už nemá (hraji spíše výjimečně) a navíc jsem si už v jeden okamžik potřeboval od Pikminů oddechnout. Ale popořadě. A protože budu navazovat na předchozí díl, tak si raději nejprve přečtěte povídání o něm, protože ne vše budu znova vysvětlovat.

Pikmin 2 začíná přesně tam, kde jednička skončila. Teda pokud jste ji úspěšně dokončili a Olimar odletěl z Pikminí planety opravenou raketou domů. Však také spuštění nové hry krátce zrekapituluje, co se odehrálo v jedničce. Náš hrdinný astronaut potom tedy přistane na své domovské planetě a čeká ho strašné zjištění: zatímco on se věnoval opravě lodi, jeho zaměstnavatel se dostal do finančních problémů. Velkých problémů. A právě prodává veškerý majetek společnosti, aby zaplatil dluh… a šup, už je zabaven a prodán Delfín, vesmírná loď, ta vesmírná loď, kvůli níž podstoupil obrovská rizika a podařilo se mu ji opravit.

Olimar z toho dostal takový šok, až upustil suvenýr, který si přivezl ze svého dobrodružství (vršek od sodovky). Jak se ukáže, tak tento zvláštní předmět je ale považován za velmi cenný poklad a když se šéf firmy dozví, že na pikminí planetě je takových pokladů daleko víc, přidá Olimarovi parťáka Louieho, posadí je do staré rezavé dvoumístné rakety a pošle nazpět s nadějí, že finanční situaci firmy lze zachránit. Tolik úvodní minipříběh a už nastává samotné hraní, kvůli kterému jste si hru koupili.

Tak jak to v takových případech bývá, jste opět na samém začátku, kde je Vám vysvětlováno úplně všechno ve hře, aby si mohli zahrát i lidé, kteří předchozí díl ani neviděli. Pochopitelně texty jsou trochu jiné, aby to nevypadalo úplně hloupě, takže místo „Toto jsou modří Pikmini a zdá se, že se neutopí ve vodě“ budete číst „A zde máme modré Pikminy, o nichž Olimar ze své první cesty podal hlášení, že jim nevadí voda.“ Nicméně v principu musíte tutoriál absolvovat prakticky celý a i když se Nintendo snažilo, aby se v něm vyskytovaly nové nápady (takže místo odtlačení papírové krabice musíte vyfouknout papírovou tašku naplněnou vzduchem), přesto by hráč se zkušeností z prvního dílu raději okamžitě přešel na plnohodnotnou akci. Naštěstí to netrvá dlouho a již po chvilce narazíte na první novinky, které se ve hře nacházejí.

Samozřejmě bylo by chybou udělat dvojku pouhou kopií prvního dílu s novými úrovněmi. A tak nás čekají věci ještě nepoznané. Poměrně brzy nejdete otvor do země a když do něj s pár Pikminy hopnete, objevíte jeskyni. Takže kromě čtyř světů tak jako v jedničce budete navíc prozkoumávat v každém světě ještě několik jeskyní, každá jeskyně má několik pater a v nich jsou ukryté další poklady, které stráží různé příšery. Pokud začínáte tušit, že rozměr celé hry bude poněkud větší než u jedničky, ubírají se Vaše myšlenky správným směrem. Jen pro stručné porovnání, jestliže v prvním díle sbíráte 30 dílů rakety, pak ve dvojce Vás čeká pokladů 201 a málokterý získáte zadarmo bez boje.

Pokračování článku 

Štítky: ,

Legenda o přesýpačkách aneb mé první setkání s princeznou Zeldou

Přede dvěma roky jsem ještě ani netušil, že nějaká Zelda existuje. Pak jsme domů pořídili nejprve DS a potom Wii a já se samozřejmě zajímal o to, které hry na tyto stroje stojí za to. A tak jsem prostě musel narazit na takové značky, jako je Zelda nebo Metroid. Nesáhl jsem po nich hned, nejprve jsem si projel několik her s Máriem a protože mám rád strategie, tak taky Pikminy, ale jednou na ně muselo dojít a jako první princezna na holení byla vybrána hra Legend of Zelda: Phantom Hourglass pro přenosné Nintendo DS. Teď už je celá hra dohrána a já usínám s pocitem prožití úžasné pohádky, na kterou velmi brzy navážu pokračováním, jež už je připravené v poličce.

Hry v této sérii se označují jako adventure, tedy dobrodružství. Protože se ale k tomuto označení hlásí jen velmi málo her, řekněme, že nejblíže to má k RPG. S těmi rozdíly, že v naší hře nemáme skupinu bojovníků s rozličnými povoláními, ale jediného hrdinu, ten se nijak nevyvíjí a celou hru má pořád stejné schopnosti (i když je pravda, že postupně nachází předměty, s jejichž použitím dokáže nové kousky, ale bez nich je pořád stejný) a bojový systém je velmi jednoduchý, skládá se z tří různých útoků mečem a to je vše. Nicméně u této hry platí známé pravidlo, že v jednoduchosti je síla. Není zapotřebí vytvářet komplikovanou hru, aby byla zábavná, mnohdy méně bývá více, a Zelda to podtrhuje.

Hra totiž nestaví na vybíjení nepřátel, i když i těch zde máme požehnaně včetně několika bosů. Nosnou částí hry je ovšem prozkoumávání světů, získávání indicií a řešení různých logických hříček. Případně jsou obě herní složky promíchané, takže bez zabití příšery hlavolam nerozluštíte či naopak. Koncept hry se nezměnil za více jak 20 let, kdy vznikla první hra v sérii, ale proč měnit něco, co funguje. Link, to je ten hlavní hrdina ve hře, se vždy musí dopravit k dalšímu bludišti (dungeonu), v této konkrétní hře lodí po moři k jednotlivým ostrovům, což nemusí být úplně jednoduché, již zde musí většinou vymyslet způsob, jak se tam dostat, a po cestě se vypořádat s několika nepřáteli. Poté musí projít část bludiště (pobíjením příšer a řešením hádanek), pak najde nový předmět, v druhé části bludiště se postupně naučí tento předmět používat (několika různými způsoby) a nakonec je zde bos, jehož lze porazit jedině s využitím toho nového předmětu a navíc, jak se na správného bose sluší, není to úplně obyčejný boj, musíte vymyslet, jak na něj. Pak následuje druhé bludiště, třetí a tak dále, až dojdete k souboji s hlavním zloduchem celé hry a je konec.

A kromě toho je zde několik miniher (nebo tzv. vedlejších úkolů), které sice nejsou povinné, ale často Vám jejich absolvování pomůže v hlavním příběhu. Typicky se v hrách o princezně Zeldě nachází rybaření a ani v tomto kousku nechybí. Dále můžeme ze dna moře lovit různé poklady, střílet z lodního kanónu do terčů nebo třeba se valit jako goronský chlapec a sbírat rupie, což jsou zdejší peníze.
Pokračování článku 

Štítky: ,

Pokud Vám Ježíšek nadělil konzoli, zvažte anglické výprodeje

Nebudu psát obecný článek o tom, že videohry jsou v našich končinách dražší než na západ od Aše a za tyto ceny by je kupoval jen hlupák. Jedná se o již obecně známý fakt, o kterém dokonce píší i velká média, jako třeba iDnes. Nicméně právě nyní je doba povánoční a možná jste právě Vy našli doma pod stromečkem Wiičko nebo jinou herní konzoli. Ale pouze s jednou nebo dvěma hrami, které jste už dohráli až do konce a nyní se ptáte, co dál…

Zastávám názor, že za software se má platit. Je v tom i kus stavovské cti, sám jsem ajťák, programováním jsem se ještě před pár lety živil, občas si něco spíchnu i dnes. V půlce devadesátých let jsem měl rozdělaný engine pro platformovku na AGA čipsetu (nikdy nedokončeno). A tak vím, kolik práce takové programování dá. A kromě toho, kdo nechce platit, proto toho je k dispozici spousta freewaru, operačními systémy počínaje, seriozními aplikacemi pokračuje a hrami konče, takže výmluva, že člověk na software nemá peníze, nefunguje. Proto v tomto článku nebude ani zmínka o získání hry jinak než legálně.

Takže logicky jste dospěli do stavu, kdy byste svému novému elektrickému miláčkovi pořídili pár dalších placatých koleček s herním obsahem. První, co člověka napadne, je skočit do auta, zajet do nejbližšího nákupního centra a tam navštívit JRC nebo Bontoland a něco si vybrat. Má to samozřejmě své pozitivum, novou hru máte okamžitě v rukách a můžete hrát. Má to ale i negativum, zaplatíte mnohem více.

Naštěstí se právě nyní nacházíme v období výprodejů. Ty už překvapivě dorazili i k nám a některé zboží lze skutečně sehnat se zajímavou slevou. Her se to bohužel moc netýká. Tedy abych pravdu řekl, i u nás jste lákání na výprodeje her, ale pokud se podíváte dobře, nejedná se o žádnou speciální akci, protože jde vesměs o alespoň rok staré hry, které by zlevnit musely tak jako tak. No a když už nějaký obchod skutečně zajímavou slevu výjimečně udělá, pak je to na hru, které na Wiičko není.

Naštěstí žijeme v době internetu a jsme součástí Evropské Unie, takže nakupovat z Anglie je prakticky stejné, jako nakupovat v rámci naší malé země. Bohužel je to až příliš podobné, protože dodací doba bývá obdobná (3-4 dny) a poštovné z Anglie bývá nižší než v rámci ČR (typicky 3 libry, takže do 90 Kč). A ceny her samotných výrazně nižší. Je to smutné, ale je to tak. Člověk nevidí jediný rozumný důvod, proč by dal vydělat českým prodejcům.

Pokračování článku