Zaregistrovány webové domény nintendo3ds včetně české

Vše začíná čím dál více vypadat na to, že Nintendo se skutečně rozhodlo pro oficiální jméno nového stroje Nintendo 3DS, jelikož výrobce si zaregistroval velké množství webových domén jako nintendo3ds.com, nintendo3ds.co.uk, nintendo3ds.de. A to včetně české, doména nintendo3ds.cz je zaregistrovaná a pokud na ni zkusíte poslat svůj prohlížeč, budete přesměrováni na oficiální stránky firmy Nintendo.

Odkaz

Štítky:

Nintendo si zaregistrovalo několik 3DS ochranných známek

Ačkoliv šéf Nintenda, pan Iwata, při oznámení příštího handheldu uvedl, že pojmenování Nintendo 3DS je pouze dočasným pracovním názvem a skutečné jméno nového stroje bude oznámeno později, tak si firma zaregistrovala několik ochranných známek obsahujících právě toto jméno. Známky jako Nintendo 3DS, N3DS bychom možná mohli brát pouze jako ochranu vlastníka předtím, aby někdo neparazitoval na kódovém názvu. Jenže objevily se i trademarky jako 3DSPlay nebo 3DSWare, což dává tušit, že dost možná název 3DS bude finálním obchodním pojmenováním nového stroje. Opakovala by se tak historie z Nintenda DS, které sice mělo jiné kódové jméno (Nitro), nicméně když bylo poprvé ukázáno, také se o něm mluvilo jako o DS (Dual Screen), ale s tím, že konečné jméno mělo být jiné, což se nakonec nestalo.

Spekuluje se o tom, jestli podle současné moderní mluvy na netu, kdy některé znaky se nahrazují jinými, konkrétně trojka se používá namísto písmene E, lidé nezačnou N3DS vyslovovat jako ‚neds‘. Nejspíše ano, je to krátké, jednoslabičné.

Odkaz

Štítky: , , ,

Tak jdem na to!

Tyto nové stránky budou přinášet různé zajímavosti a zprávy okolo firmy Nintendo, jejich herních konzol a také videoher. Většina článků nebude původních, ale bude upozorňovat na články, obrázky, videa atd. na různých jiných webech, ať českých, anglických nebo třeba i Japonských. Tedy bude se spíše jednat o komentovaný agregátor zpráv z jiných zdrojů, ale cílem je mít denně alespoň několik zpráv, samozřejmě pokud se urodí, ale to by neměl být problém.

Stránky v této chvíli běží v beta provozu, takže lze očekávat v následujících týdnech poměrně velké množství průběžných změn, přidávání funkcionality atd. Plány jsou, např. chat, integrace s Facebookem a Twitterem, sdílení Friend Codes a tak dále, případně o co bude zájem.

Pro tuto chvíli vše, držte palce!

Pikmin 2: z rozkvetlé louky do temné hloubi jeskyní

Když jsem vloni v červenci psal recenzi na hru Pikmin (první Pikminy, jedničku), ve stejný okamžik jsem začal hrát pokračování této strategie s číslovkou dvě. Netušil jsem ale, že vítězný prapor budu moci vztyčit až po devíti měsících. Teda ne, že by to byla až tak dlouhá hra, jen holt otec dvou dětí tolik času a energie k hraní už nemá (hraji spíše výjimečně) a navíc jsem si už v jeden okamžik potřeboval od Pikminů oddechnout. Ale popořadě. A protože budu navazovat na předchozí díl, tak si raději nejprve přečtěte povídání o něm, protože ne vše budu znova vysvětlovat.

Pikmin 2 začíná přesně tam, kde jednička skončila. Teda pokud jste ji úspěšně dokončili a Olimar odletěl z Pikminí planety opravenou raketou domů. Však také spuštění nové hry krátce zrekapituluje, co se odehrálo v jedničce. Náš hrdinný astronaut potom tedy přistane na své domovské planetě a čeká ho strašné zjištění: zatímco on se věnoval opravě lodi, jeho zaměstnavatel se dostal do finančních problémů. Velkých problémů. A právě prodává veškerý majetek společnosti, aby zaplatil dluh… a šup, už je zabaven a prodán Delfín, vesmírná loď, ta vesmírná loď, kvůli níž podstoupil obrovská rizika a podařilo se mu ji opravit.

Olimar z toho dostal takový šok, až upustil suvenýr, který si přivezl ze svého dobrodružství (vršek od sodovky). Jak se ukáže, tak tento zvláštní předmět je ale považován za velmi cenný poklad a když se šéf firmy dozví, že na pikminí planetě je takových pokladů daleko víc, přidá Olimarovi parťáka Louieho, posadí je do staré rezavé dvoumístné rakety a pošle nazpět s nadějí, že finanční situaci firmy lze zachránit. Tolik úvodní minipříběh a už nastává samotné hraní, kvůli kterému jste si hru koupili.

Tak jak to v takových případech bývá, jste opět na samém začátku, kde je Vám vysvětlováno úplně všechno ve hře, aby si mohli zahrát i lidé, kteří předchozí díl ani neviděli. Pochopitelně texty jsou trochu jiné, aby to nevypadalo úplně hloupě, takže místo „Toto jsou modří Pikmini a zdá se, že se neutopí ve vodě“ budete číst „A zde máme modré Pikminy, o nichž Olimar ze své první cesty podal hlášení, že jim nevadí voda.“ Nicméně v principu musíte tutoriál absolvovat prakticky celý a i když se Nintendo snažilo, aby se v něm vyskytovaly nové nápady (takže místo odtlačení papírové krabice musíte vyfouknout papírovou tašku naplněnou vzduchem), přesto by hráč se zkušeností z prvního dílu raději okamžitě přešel na plnohodnotnou akci. Naštěstí to netrvá dlouho a již po chvilce narazíte na první novinky, které se ve hře nacházejí.

Samozřejmě bylo by chybou udělat dvojku pouhou kopií prvního dílu s novými úrovněmi. A tak nás čekají věci ještě nepoznané. Poměrně brzy nejdete otvor do země a když do něj s pár Pikminy hopnete, objevíte jeskyni. Takže kromě čtyř světů tak jako v jedničce budete navíc prozkoumávat v každém světě ještě několik jeskyní, každá jeskyně má několik pater a v nich jsou ukryté další poklady, které stráží různé příšery. Pokud začínáte tušit, že rozměr celé hry bude poněkud větší než u jedničky, ubírají se Vaše myšlenky správným směrem. Jen pro stručné porovnání, jestliže v prvním díle sbíráte 30 dílů rakety, pak ve dvojce Vás čeká pokladů 201 a málokterý získáte zadarmo bez boje.

Pokračování článku 

Štítky: ,

Legenda o přesýpačkách aneb mé první setkání s princeznou Zeldou

Přede dvěma roky jsem ještě ani netušil, že nějaká Zelda existuje. Pak jsme domů pořídili nejprve DS a potom Wii a já se samozřejmě zajímal o to, které hry na tyto stroje stojí za to. A tak jsem prostě musel narazit na takové značky, jako je Zelda nebo Metroid. Nesáhl jsem po nich hned, nejprve jsem si projel několik her s Máriem a protože mám rád strategie, tak taky Pikminy, ale jednou na ně muselo dojít a jako první princezna na holení byla vybrána hra Legend of Zelda: Phantom Hourglass pro přenosné Nintendo DS. Teď už je celá hra dohrána a já usínám s pocitem prožití úžasné pohádky, na kterou velmi brzy navážu pokračováním, jež už je připravené v poličce.

Hry v této sérii se označují jako adventure, tedy dobrodružství. Protože se ale k tomuto označení hlásí jen velmi málo her, řekněme, že nejblíže to má k RPG. S těmi rozdíly, že v naší hře nemáme skupinu bojovníků s rozličnými povoláními, ale jediného hrdinu, ten se nijak nevyvíjí a celou hru má pořád stejné schopnosti (i když je pravda, že postupně nachází předměty, s jejichž použitím dokáže nové kousky, ale bez nich je pořád stejný) a bojový systém je velmi jednoduchý, skládá se z tří různých útoků mečem a to je vše. Nicméně u této hry platí známé pravidlo, že v jednoduchosti je síla. Není zapotřebí vytvářet komplikovanou hru, aby byla zábavná, mnohdy méně bývá více, a Zelda to podtrhuje.

Hra totiž nestaví na vybíjení nepřátel, i když i těch zde máme požehnaně včetně několika bosů. Nosnou částí hry je ovšem prozkoumávání světů, získávání indicií a řešení různých logických hříček. Případně jsou obě herní složky promíchané, takže bez zabití příšery hlavolam nerozluštíte či naopak. Koncept hry se nezměnil za více jak 20 let, kdy vznikla první hra v sérii, ale proč měnit něco, co funguje. Link, to je ten hlavní hrdina ve hře, se vždy musí dopravit k dalšímu bludišti (dungeonu), v této konkrétní hře lodí po moři k jednotlivým ostrovům, což nemusí být úplně jednoduché, již zde musí většinou vymyslet způsob, jak se tam dostat, a po cestě se vypořádat s několika nepřáteli. Poté musí projít část bludiště (pobíjením příšer a řešením hádanek), pak najde nový předmět, v druhé části bludiště se postupně naučí tento předmět používat (několika různými způsoby) a nakonec je zde bos, jehož lze porazit jedině s využitím toho nového předmětu a navíc, jak se na správného bose sluší, není to úplně obyčejný boj, musíte vymyslet, jak na něj. Pak následuje druhé bludiště, třetí a tak dále, až dojdete k souboji s hlavním zloduchem celé hry a je konec.

A kromě toho je zde několik miniher (nebo tzv. vedlejších úkolů), které sice nejsou povinné, ale často Vám jejich absolvování pomůže v hlavním příběhu. Typicky se v hrách o princezně Zeldě nachází rybaření a ani v tomto kousku nechybí. Dále můžeme ze dna moře lovit různé poklady, střílet z lodního kanónu do terčů nebo třeba se valit jako goronský chlapec a sbírat rupie, což jsou zdejší peníze.
Pokračování článku 

Štítky: ,

Pokud Vám Ježíšek nadělil konzoli, zvažte anglické výprodeje

Nebudu psát obecný článek o tom, že videohry jsou v našich končinách dražší než na západ od Aše a za tyto ceny by je kupoval jen hlupák. Jedná se o již obecně známý fakt, o kterém dokonce píší i velká média, jako třeba iDnes. Nicméně právě nyní je doba povánoční a možná jste právě Vy našli doma pod stromečkem Wiičko nebo jinou herní konzoli. Ale pouze s jednou nebo dvěma hrami, které jste už dohráli až do konce a nyní se ptáte, co dál…

Zastávám názor, že za software se má platit. Je v tom i kus stavovské cti, sám jsem ajťák, programováním jsem se ještě před pár lety živil, občas si něco spíchnu i dnes. V půlce devadesátých let jsem měl rozdělaný engine pro platformovku na AGA čipsetu (nikdy nedokončeno). A tak vím, kolik práce takové programování dá. A kromě toho, kdo nechce platit, proto toho je k dispozici spousta freewaru, operačními systémy počínaje, seriozními aplikacemi pokračuje a hrami konče, takže výmluva, že člověk na software nemá peníze, nefunguje. Proto v tomto článku nebude ani zmínka o získání hry jinak než legálně.

Takže logicky jste dospěli do stavu, kdy byste svému novému elektrickému miláčkovi pořídili pár dalších placatých koleček s herním obsahem. První, co člověka napadne, je skočit do auta, zajet do nejbližšího nákupního centra a tam navštívit JRC nebo Bontoland a něco si vybrat. Má to samozřejmě své pozitivum, novou hru máte okamžitě v rukách a můžete hrát. Má to ale i negativum, zaplatíte mnohem více.

Naštěstí se právě nyní nacházíme v období výprodejů. Ty už překvapivě dorazili i k nám a některé zboží lze skutečně sehnat se zajímavou slevou. Her se to bohužel moc netýká. Tedy abych pravdu řekl, i u nás jste lákání na výprodeje her, ale pokud se podíváte dobře, nejedná se o žádnou speciální akci, protože jde vesměs o alespoň rok staré hry, které by zlevnit musely tak jako tak. No a když už nějaký obchod skutečně zajímavou slevu výjimečně udělá, pak je to na hru, které na Wiičko není.

Naštěstí žijeme v době internetu a jsme součástí Evropské Unie, takže nakupovat z Anglie je prakticky stejné, jako nakupovat v rámci naší malé země. Bohužel je to až příliš podobné, protože dodací doba bývá obdobná (3-4 dny) a poštovné z Anglie bývá nižší než v rámci ČR (typicky 3 libry, takže do 90 Kč). A ceny her samotných výrazně nižší. Je to smutné, ale je to tak. Člověk nevidí jediný rozumný důvod, proč by dal vydělat českým prodejcům.

Pokračování článku 

Miniaturizace už neletí aneb správný segment trhu

Tento článek vůbec není o tom, která konzole je lepší. Nechci zde vyvolávat flame v komentářích a nebudu ho ani tolerovat. Je to pohled na business stránku věci, proč je který stroj prodejně úspěšnější.

Je to dva měsíce, kdy Sony dalo do prodeje novou verzi své přenosné herní mašinky zvanou PlayStation Portable Go. Je pravda, že již od představení tohoto nového stroje se po internetu povalovaly otazníky, jak to bude s úspěšností tohoto stroje, když je dražší, než původní PSP, neobsahuje diskovou mechaniku atd. Ale když se podíváme na přistroj z technického hlediska, je to šperk, po kterém musí každý geek toužit. Podařený design, maličké zařízení s vysouvací konstrukcí, displej s brutálně jemným rozlišením a hardwarový výkon, kterým se člověk může chlubit.

Nintendo také dalo do prodeje novou verzi své příruční konzoly, zvanou DSi XL (vlastně DSi LL, jak se v domovském Japonsku nazývá, odlišně od zbytku světa). A člověk by si řekl, že to snad výrobce nemyslí vážně. Přístroj je de facto pouze nafouknutou verzi původního DSi. Je větší, těžší, má větší displej, do žádné kapsy se to už nevejde a to je tak všechno. Jinak žádná změna. Výrazně větší displej má při zachování stejného rozlišení hrozně velké pixely, no fuj. A co se týče výkonu, tak není oproti DSi žádný rozdíl, nemluvě o tom, že vlastně pro DSi žádná retailová hra zatím neexistuje, všechny se vyrábějí ještě pro starší DS s polovičním výkonem, a to kvůli obrovskému podílu této původní verze zařízení na trhu. No to snad musí být legrace, toto nemůže Nintendo myslet vážně. Nebo může?

Pokračování článku 

Štítky: ,

Co nadělíte Vašemu Wiičku letos pod stromeček?

Máme tady první letošní sníh, ani se nenadějeme a budou Vánoce. Člověk tak začíná pomalu přemýšlet nad otázkou, čím by bylo dobré potěšit své blízké pod stromečkem. Možná máte stejně jako já doma herní konzolu Nintendo Wii a jedním z vhodných dárečků by byl nějaký pokrm pro jeho optickou mechaniku, tedy nějakou tu hru. Případně Wiičko nemáte, ale hrozí, že právě tuto malou bílou krabičku Vaše rodina pod stromečkem najde — a bylo by dobré, aby tam ta konzola nebyla samotná (tedy s přibalenou hrou Wii Sports), ale nabídka herní zábavy byla o kousek nebo dva pestřejší.

Níže v tomto článku najdete hry pro Nintendo Wii, které by mohly být vhodnými kandidáty na vánoční dárek. Hry jsou záměrně vybrány tak, že se jedná o novinky druhé poloviny letošního roku. Nedoporučuji Vám žádné starší kousky, ale čerstvé záležitosti; doporučení na různé starší dobré hry najdete na internetu spousty. Z níže uvedených her některé jsou již k dnešnímu dni v prodeji, jiné se chystají v nejbližší době a Ježíšek by to měl být schopen zařídit tak, aby je šťastní příjemci na Štědrý večer mohli rozbalit. Nakonec vždy uvádím případné alternativy, ty již ale občas mohou být starší.

Pro nejmenší: Mario & Sonic at the Olympic Winter Games

Pokud máte doma caparty, kteří by chtěli hrát nějaké hry, určitě hledáte něco nenásilného, roztomilého, zároveň aby to nebylo úplně hloupé a tak dále. Nintendo je na toto publikum již tradičně orientováno svým Houbičkovým královstvím v čele s tlusťochem Máriem. Před dvěma roky ale vyšla hra, která propojila Mária ještě s dvěma dalšími populárními licencemi. První byl kdysi konkureční Sonic od firmy Sega a druhou olympijské hry v Pekingu. Jednalo se tedy o sbírku miniher se sportovní tématikou, v kterých namísto lidí vystupovaly postavičky z dílen Nintenda a Segy.

V únoru se bude konat další olympiáda, tentokrát (logicky) zimní v kanadském Vancouveru, a protože první hra byla komerčně velmi úspěšná, dalo se čekat, že vyjde pokračování, druhý díl, nebo jak to nazvat. Ano, Mario a Sonic se opět utkají, tentokrát na zimních olympijských hrách. Připravte se na to, že hra není žádná perla a pro zmlsaného hráče se rozhodně nejedná o nějaký úžasný zážitek. Ale pro děti je to přesně to, co hledají. Vzhledem k tématice se tentokrát jedná o zimní sporty, přibylo i postaviček, za které lze hrát. Zajímavou drobností pak je, že jedna z lyžařských tras je totožná se závodní tratí z Mario Kart.

Mario & Sonic at Winter Olympic Games na IGN.com (recenze, video recenze, další videa).
Alternativy: Mario Kart Wii, Rayman Raving Rabbids.

Pokračování článku 

Štítky: , , , , , , , , , , ,

Vlastní zkušenosti (a úrazy) s Wii Sports Resort

Nedávno jsem upozornil, že vychází hra Wii Sports Resort, nástupce nesmírně populární a úspěšně hry Wii Sports, která zaručila Nintendu obří úspěch v současné generaci konzolí. To jsem tehdy psal pouze teoreticky. Nyní již mám s hrou i vlastní zkušenosti.

Většinu uživatelů zajímá přesnost nového doplňku MotionPlus. Totiž když byla před třemi roky uvedena konzole Wii se svými sportovními hrami, lidé měli obrovská očekávání — a tak i když výsledek byl dobrý (a na tehdejší technické možnosti možná nejlepší možný), mnozí byli zklamáni. Pohybové ovládání Wiička totiž nebylo hrou dostatečně přesně zpracováváno. Takže třeba v tenise bylo možné odpálit míček v pohodě, ale přesnost už byla menší, když jste třeba chtěli udělat lob, klidně došlo úplně obyčejnému odpalu. Původní hry tak byly nesmírně zábavné, ale nesměli jste mít přehnaná očekávání na věrnost.

MotionPlus tento handicap ovšem skvěle nahrazuje. Ne, není to stejné jako v realitě, ale už z principu hraní před televizí nemůže být nikdy přesně stejné jako skutečný sport. To prostě nejde. Proto řeknu, že je to asi nejblíže realitě, jak to jde. Možná se ještě v budoucnu kousek pohneme, ale už nyní je to skvělé. Přesnost ovládání je taková, že lze ve stolním tenise provést třeba horní faleš. A to považuji za výtečný výsledek!

Jde mi to mizerně, nahoru a zase dolů. Ale je to dost dobré!

Pokračování článku 

Štítky:

Monkey Island pro WiiWare je ostudou. Kdo je vinen?

Před dvaceti lety byla hra The Secret of Monkey Island úžasnou adventurou, s kterou jsem strávil bezpočet hodin. Byl to přerod od tradičních textových her, které doprovázel jen nějaký statický obrázek (např. Hobbit nebo The Neverending Story na ZX Spectru) ke grafickým klikacím adventurám. Hra obsahovala výtečný humor, skvělé hádanky, roztomilou grafiku (na tehdejší dobu). I z komerčního hlediska se jednalo o úspěšný počin, který měl brzy několik následovníků, ať již adventury s Indiana Jonesem od stejné firmy nebo třeba Gobliiins od konkurence.

Když bylo letos oznámeno pokračování s názvem Tales of Monkey Island, zajásal jsem. Novinka navíc byla zpracována jak pro Windows, tak jako WiiWare — a jako majitel Wiička jsem se tedy těšil na release pro tuto platformu od Nintenda. Bohužel už první studenou spršku jsem zažil, když byly oznámeny ceny: PC verze na Steamu vyjde na €33, tedy přibližně 850 Kč, kdežto za stejných 5 epizod skrz WiiWare dáte 5×1000 bodů, které Vás nejlevněji přijdou na 35 britských liber, tedy okolo 1060 Kč. To je o přibližně čtvrtinu navíc, to už není malý rozdíl, přitom za ušetřené peníze lze pořídit cokoliv jiného.

To nejhorší ale mělo následovat. Brzy po uvolnění hry pro Wiičko se objevily zprávy o problémech. Hra se cuká, nestíhá. Na to konto se pak vyjádřili vývojáři této hry z firmy TellTale, a to v tom smyslu, že Wiičko nemá dostatečný grafický výkon, jinými slovy že je to ořezávátko a výkonnější je i dokonce iPhone. Je to skutečně pravda? Je tomu tak? A kdo za to může?

Pokračování článku 

Štítky: ,