Co nadělíte Vašemu Wiičku letos pod stromeček?

Máme tady první letošní sníh, ani se nenadějeme a budou Vánoce. Člověk tak začíná pomalu přemýšlet nad otázkou, čím by bylo dobré potěšit své blízké pod stromečkem. Možná máte stejně jako já doma herní konzolu Nintendo Wii a jedním z vhodných dárečků by byl nějaký pokrm pro jeho optickou mechaniku, tedy nějakou tu hru. Případně Wiičko nemáte, ale hrozí, že právě tuto malou bílou krabičku Vaše rodina pod stromečkem najde — a bylo by dobré, aby tam ta konzola nebyla samotná (tedy s přibalenou hrou Wii Sports), ale nabídka herní zábavy byla o kousek nebo dva pestřejší.

Níže v tomto článku najdete hry pro Nintendo Wii, které by mohly být vhodnými kandidáty na vánoční dárek. Hry jsou záměrně vybrány tak, že se jedná o novinky druhé poloviny letošního roku. Nedoporučuji Vám žádné starší kousky, ale čerstvé záležitosti; doporučení na různé starší dobré hry najdete na internetu spousty. Z níže uvedených her některé jsou již k dnešnímu dni v prodeji, jiné se chystají v nejbližší době a Ježíšek by to měl být schopen zařídit tak, aby je šťastní příjemci na Štědrý večer mohli rozbalit. Nakonec vždy uvádím případné alternativy, ty již ale občas mohou být starší.

Pro nejmenší: Mario & Sonic at the Olympic Winter Games

Pokud máte doma caparty, kteří by chtěli hrát nějaké hry, určitě hledáte něco nenásilného, roztomilého, zároveň aby to nebylo úplně hloupé a tak dále. Nintendo je na toto publikum již tradičně orientováno svým Houbičkovým královstvím v čele s tlusťochem Máriem. Před dvěma roky ale vyšla hra, která propojila Mária ještě s dvěma dalšími populárními licencemi. První byl kdysi konkureční Sonic od firmy Sega a druhou olympijské hry v Pekingu. Jednalo se tedy o sbírku miniher se sportovní tématikou, v kterých namísto lidí vystupovaly postavičky z dílen Nintenda a Segy.

V únoru se bude konat další olympiáda, tentokrát (logicky) zimní v kanadském Vancouveru, a protože první hra byla komerčně velmi úspěšná, dalo se čekat, že vyjde pokračování, druhý díl, nebo jak to nazvat. Ano, Mario a Sonic se opět utkají, tentokrát na zimních olympijských hrách. Připravte se na to, že hra není žádná perla a pro zmlsaného hráče se rozhodně nejedná o nějaký úžasný zážitek. Ale pro děti je to přesně to, co hledají. Vzhledem k tématice se tentokrát jedná o zimní sporty, přibylo i postaviček, za které lze hrát. Zajímavou drobností pak je, že jedna z lyžařských tras je totožná se závodní tratí z Mario Kart.

Mario & Sonic at Winter Olympic Games na IGN.com (recenze, video recenze, další videa).
Alternativy: Mario Kart Wii, Rayman Raving Rabbids.

Pokračování článku 

Štítky: , , , , , , , , , , ,

Vlastní zkušenosti (a úrazy) s Wii Sports Resort

Nedávno jsem upozornil, že vychází hra Wii Sports Resort, nástupce nesmírně populární a úspěšně hry Wii Sports, která zaručila Nintendu obří úspěch v současné generaci konzolí. To jsem tehdy psal pouze teoreticky. Nyní již mám s hrou i vlastní zkušenosti.

Většinu uživatelů zajímá přesnost nového doplňku MotionPlus. Totiž když byla před třemi roky uvedena konzole Wii se svými sportovními hrami, lidé měli obrovská očekávání — a tak i když výsledek byl dobrý (a na tehdejší technické možnosti možná nejlepší možný), mnozí byli zklamáni. Pohybové ovládání Wiička totiž nebylo hrou dostatečně přesně zpracováváno. Takže třeba v tenise bylo možné odpálit míček v pohodě, ale přesnost už byla menší, když jste třeba chtěli udělat lob, klidně došlo úplně obyčejnému odpalu. Původní hry tak byly nesmírně zábavné, ale nesměli jste mít přehnaná očekávání na věrnost.

MotionPlus tento handicap ovšem skvěle nahrazuje. Ne, není to stejné jako v realitě, ale už z principu hraní před televizí nemůže být nikdy přesně stejné jako skutečný sport. To prostě nejde. Proto řeknu, že je to asi nejblíže realitě, jak to jde. Možná se ještě v budoucnu kousek pohneme, ale už nyní je to skvělé. Přesnost ovládání je taková, že lze ve stolním tenise provést třeba horní faleš. A to považuji za výtečný výsledek!

Jde mi to mizerně, nahoru a zase dolů. Ale je to dost dobré!

Pokračování článku 

Štítky:

Monkey Island pro WiiWare je ostudou. Kdo je vinen?

Před dvaceti lety byla hra The Secret of Monkey Island úžasnou adventurou, s kterou jsem strávil bezpočet hodin. Byl to přerod od tradičních textových her, které doprovázel jen nějaký statický obrázek (např. Hobbit nebo The Neverending Story na ZX Spectru) ke grafickým klikacím adventurám. Hra obsahovala výtečný humor, skvělé hádanky, roztomilou grafiku (na tehdejší dobu). I z komerčního hlediska se jednalo o úspěšný počin, který měl brzy několik následovníků, ať již adventury s Indiana Jonesem od stejné firmy nebo třeba Gobliiins od konkurence.

Když bylo letos oznámeno pokračování s názvem Tales of Monkey Island, zajásal jsem. Novinka navíc byla zpracována jak pro Windows, tak jako WiiWare — a jako majitel Wiička jsem se tedy těšil na release pro tuto platformu od Nintenda. Bohužel už první studenou spršku jsem zažil, když byly oznámeny ceny: PC verze na Steamu vyjde na €33, tedy přibližně 850 Kč, kdežto za stejných 5 epizod skrz WiiWare dáte 5×1000 bodů, které Vás nejlevněji přijdou na 35 britských liber, tedy okolo 1060 Kč. To je o přibližně čtvrtinu navíc, to už není malý rozdíl, přitom za ušetřené peníze lze pořídit cokoliv jiného.

To nejhorší ale mělo následovat. Brzy po uvolnění hry pro Wiičko se objevily zprávy o problémech. Hra se cuká, nestíhá. Na to konto se pak vyjádřili vývojáři této hry z firmy TellTale, a to v tom smyslu, že Wiičko nemá dostatečný grafický výkon, jinými slovy že je to ořezávátko a výkonnější je i dokonce iPhone. Je to skutečně pravda? Je tomu tak? A kdo za to může?

Pokračování článku 

Štítky: ,

Dnes vychází Wii Sports Resort

Dnes jde v Evropě do prodeje Wii Sports Resort, nový počin Nintenda pro domácí konzoli Wii. Jedná se o přímého následovníka Wii Sports, který stojí za masivním úspěchem konzole Wii. Jako správný nástupce nové Wii Sports Resort samozřejmě staví na obdobném konceptu, ale zásadním způsobem rozšiřuje původní myšlenku.

První výrazná změna je v nové periferii s názvem MotionPlus. Jedná se o velice malou krabičku, kterou připnete k původnímu pohybovému ovladači Wiimote. MotionPlus obsahuje podstatně přesnější pohybové senzory, které převádí Váš pohyb s ovladačem na obrazovku prakticky jedna ku jedné. Přesnost je výtečná, zásadním způsobem vylepšená oproti původnímu Wiimote. MotionPlus obsahuje průchozí konektor pro připojení nunchuku, takže ho můžete mít připnutý na původním Wiimote prakticky neustále a sundávat jej budete jedině při hraní závodních her s volantem (např. Mario Kart Wii). Jedinou slabinou této periferie je, že vyšší přesnost pohybu není převáděna zpět i na starší hry, ty prostě z tohoto nového doplňku benefitovat nebudou.

Samotná hra Wii Sports Resort opět obsahuje sportovní disciplíny, na kterých je nové pohybové ovládání demonstrováno. Oproti pouhým pěti sportům z Wii Sports máme v tomto novém kousku disciplín 12, což je velice pěkné číslo a svého favorita si každý najde. Jednou z nejzajímavějších disciplín je šerm, kde je skutečně velice dobře využit MotionPlus. Zábavný je také ping-pong, který nahrazuje tenis z původní hry, jen je škoda, že ping-pong nelze hrát ve čtyřech. Dalším překvapivým kouskem je lukostřelba, která může napoprvé znít docela nezajímavě, ale jedná se o velice zdařilé provedení.

Tak jako v původním Wii Sports i zde máme synergický efekt, tedy že hra je desetkrát lepší v multiplayeru než při hře jednoho člověka. Je to tak, samotného Vás to moc bavit nebude, ale vemte rodinu nebo známé, kteří k Vám zrovna přišli na party a udělejte si soutěže ve Wii Sports Resort. Budete se dobře všichni bavit, k čemuž samozřejmě výtečně přispívá intuitivní ovládání jednotlivých her pomocí pohybových ovladačů. Ve hře více hráčů dohromady se pak relativně nudné kousky jako pádlování na kajaku změní v jednu z nejlepších zábav z celého balíčku her.

Pokračování článku 

Štítky:

Metroid Prime Trilogy – sci-fi akce pro letošní podzim

Metroid je vedle Mária a Zeldy jedna z nejcennějších značek firmy Nintendo. Nebudu přehánět, když řeknu, že to co pro Microsoft znamená značka Halo, tak obdobný význam má Metroid pro Nintendo. Jedná se o hru se sci-fi tématikou primárně pro dospělejší publikum, samozřejmě s historií podstatně delší než má Halo, jelikož původem tato série sahá až do roku 1986, kdy první díl vyšel ve formě dvojrozměrné plošinové střílečky na tehdejší konzolu NES.

Ve 21. století se pak zrodila trilogie Metroid Prime. Stále se jedná o tutéž značku se stejnou hlavní hrdinkou Samus Aran. Zásadním zlomem byl převod celé hry do tří rozměrů, kdy hlavní součástí hry je FPS — pohyb a střelba z pohledu samotné hrdinky. Nenechte se ale mýlit, Metroid nikdy nebyl duchapustou střílečkou. Podobně jako v Perském princi budete skákat po různých výstupcích a hledat cestu dále. Samus se ale také umí schoulit a vytvořit dokonalou kouli, která se kutálí úzkými průzory. Autorská firma vždy zdůrazňuje, že se jedná o first-person adventure, tedy základem hry je prozkoumávání, logické hádanky, ale pochopitelně také boj. Ať již ve svých původních dvojrozměrných kořenech a nebo v trojrozměrné současnosti, vždy se jedná o komplexní hru, kde nestačí pouze jít a střílet po všem co se pohne.

První díl z trilogie Metroid Prime z roku 2002, který se jmenuje úplně stejně (bez jakéhokoliv přídavku), je se známkou 9,8 vůbec nejlépe hodnocenou hrou pro Nintendo GameCube, tedy předchůdce současného Wii. Jen pro zajímavost Halo 2 pro XBox získalo hodnocení úplně stejné, kvalitativně se tedy tyto hry staví na obdobnou úroveň. I další pokračování Metroid Prime s podtituly Echoes a Corruption si vedly skvěle, obě získaly stejný výsledek 9,5 a tak si můžete být jisti, že se jedná o výjimečný počin, který stojí za to.

Pokračování článku 

Štítky: , , ,

Pikmin: strategie v trávě mezi pampeliškami

Z počítačových her mě vždy nejvíce bavily strategie. Mé dvě nejoblíbenější hry až do dneška jsou Battle Isle a Settlers, obě na Amize, obě strategie. Obě ještě bez čísla verze, úplně první inkarnace těchto her. Takže vlastně Settlers 1 a Battle Isle 1. Dodnes s kamarádem vzpomínáme, jak jsme se scházeli na střídačku u něho nebo u mě doma a pařili tyto gamesy proti sobě, protože nad počítačem člověk vždy vyzrál příliš snadno. Přestože dnes graficky tyto hry předčí kdejaká flashovka na webu, ve své době to byly naprosté špičky. A hratelně se dodnes jedná o přelomové záležitosti, které se staly inspirací pro mnohé další pokračovatele.

Ježíšek nám domů o loňských vánocích přinesl Wiičko a jakožto čerstvý majitel této herní konzole jsem samozřejmě po internetu hledal informace o této konzole, o hrách na ni a o zajímavých zpravodajských webech nebo blozích, na kterých bych si mohl číst o novinkách pro Wii. Seznam těch nejlepších webů lze najít u tohoto článku jako odkazy v bočním panelu.

A tak jsem se dočetl, že Nintendo v roce 2001 vydalo pro tehdejší konzolu GameCube strategii nazvanou Pikmin, která je vysoce hodnocena jak kritiky, tak hráči. A že na začátku roku 2009 bude tato strategie vydána v re-edici pro Wiičko, v rámci řady New Play Control. Vzhledem k mé zálibě v tomto typu her se pro mě stalo pořízení tohoto kousku povinností. Nyní je hra dohrána a mohu říci, že nákupu rozhodně nelituji. Právě naopak, jedná se o výjimečně zdařilý kousek, naprosto netypický mezi ostatními strategiemi. Možná to ani není čistá strategie, ale tak trošku směska mezi Lemmings a tradiční RTS. Rozhodně se ale jedná o hru, kterou přes její vousy nelze než doporučit.

Příběh

Drtivá většina strategií má okolo sebe nějaký příběh, i když ten často nebývá nijak hluboký, natož důležitý. I Pikmin je postaven okolo příběhu, a již zde se dostáváme k zásadní odlišnosti této hry oproti běžným strategiím. Totiž příběh i atmosféra této hry je typickým vtipným, roztomilým a nekofliktním dílem firmy Nintendo. V této hře se vžijete do role vesmírného kapitána Olimara (kterému jsme doma začali familirně přezdívat Oli), 4 centimetry vysoké postavičky s večerníčkovským kukučem. Při kosmické cestě do jeho lodi vrazí meteor a Oli zhavaruje na neznámé planetě, která tak trochu připomíná naši Zemi. Jeho loď se rozpadne na 30 kousků, které samozřejmě dopadnou do různých částí planety. Aby situace byla ještě horší, tak ve vzduchu této planety je obsažen nebezpečný plyn kyslík, a Oliho skafandr dokáže ochránit svého astronauta před tímto nebezpečím jen po 30 dnů.

Jak lze z výše zmíněného textu vytušit, cílem je nalézt 30 kousků rakety za maximálně 30 (herních) dnů a odletět tak z planety dříve, než by Olimu hrozilo udušení se místní atmosférou. Vzhledem k výše uvedené velikosti astronauta v hlavní roli je celá hra umístěna do mikrosvěta, kde je pampeliška velká jako strom a nepřátelé podobní žábě jsou mnohonásobně větší než Vy. Pokračování článku 

Štítky:

Kupujeme Wii: na co nezapomenout

Půl roku jsem spokojeným majitelem konzoly Nintendo Wii. Pokud právě uvažujete o koupi tohoto revolučního herního stroje, pak je tento článek určen pro Vás. Najdete v něm vše, co byste měli vědět o Wiičku při jeho koupi a na co byste neměli zapomenout. Věřím, že pokud se budete mými doporučeními řídit, Wiičko Vás nezklame, ale právě naopak, užijete si s ním spoustu legrace.

Samotná konzole Wii

Na začátek jen velmi stručně. Pochopitelně základem je samotná konzole Nintendo Wii. Jedná se o přístroj, který je velký asi jako externí CD mechanika k počítači, přibližně 16×5×22 cm. To znamená, že se jedná o příjemně malou krabičku, kterou není problém někam umístit — např. do stolku pod televizi, vedle televize, do poličky apod. Wiičko se samozřejmě zapojí do elektriky (230V) a do televize (audio+video) a ještě se na televizi připevní nenápadný senzor, který se také kabelem zapojí do konzoly.

Ovšem to nejzajímavější, proč si pořídit zrovna Wii a nikoliv některou z jiných herních konzol, je pohybové ovládání. Každý dnešní herní stroj se ovládá (alespoň zatím) nějakým ovladačem. Tradičně na takovém ovladači bývají tlačítka a páčky a Vaším úkolem v hrách vlastně je tato tlačítka a páčky včas a správně dlouho mačkat. Ačkoliv toto platí částečně i o Wiičku, je zde ještě další ojedinělý způsob ovládání. Totiž ony ovladače u Wii dokáží zjišťovat polohu ovladače a směr pohybu, kam s rukou držící ovladač hýbete. Díky tomu mnohé hry využívají k ovládání Váš pohyb, přičemž tu hru, který tak masivně konzolu Wii proslavila, si popíšeme hned v následujícím odstavci.

Pokračování článku 

Štítky: , , , ,

Vitality senzor – dobrý nápad, špatné provedení

Nintendo na letošní konferenci E3 představilo kromě parádní plejády her také novou periferii pro Wiičko, nazvanou Vitality Sensor. Strčí se do toho prst, a ono to změří tep a možná ještě nějaké další parametry. Úplně nejprve Vás napadne, že pro herní konzolu je něco takového naprostý nesmysl. V druhém kole Vám dojde, že by to mohlo mít u her velkého využití. Ale nakonec si uvědomíte, že provedení, které Nintendo vytvořilo, je nesmyslné.

Přeskočme první bod, kdy každého na začátku napadne nesmyslnost zařízení, tu není zapotřebí argumentovat. Vrhněme se na druhý, tedy přesný opak, smysluplnost — využitelnost v hrách. Nejprve člověk samozřejmě hledá souvislost se „zdravotním“ zaměřením Nintenda v posledních letech — viz Wii Fit a podobná dílka. Ano, lidé by si pomocí této periferie teoreticky mohli změřit nějaké zdravotní parametry, ale je naivní si představovat, že k tomu budou používat Wiičko, na to jsou rychlejší, levnější a jednodušší cesty než přes herní konzolu. Sice by to šlo spojit s nějakými pseudo–zábavnými minihrami (vydá Nintendo hru „Wii Snižujeme Cholesterol“?), ale asi ani to by nemělo velký komerční úspěch (i když možná se mýlím, Wii Fit se prodaly miliony).

Zkusme se ale zamyslet nad tím, že sledování takových parametrů by mohlo mít přínos i v nějakých drsnějších hrách. Představte si hororovou hru, která měří, jak moc se bojíte, a podle toho bude reagovat. Bojíte se málo? Pak bububu přidáme. Jste těsně před infarktem? Pak si vynutíme přestávečku, jelikož nechceme zákazníka zabít, pak už by si nekoupil žádnou hru. Podle úrovně stresu na Vás pošleme přiměřené množství příšer, nebo přiměřeně velkou obludu. Nebo by se možná dalo u různých RPG her měřit, jestli hráč volí z nabízených možností dle přesvědčení nebo z vypočítavosti (na principu detektoru lži). A opět by hra na to mohla reagovat, ostatní postavy ve hře by se k hráči začaly chovat s úctou nebo nedůvěrou. To zní docela dobře, ne?

Možná, že Vás takové možnosti nenapadly a nyní si říkáte, že by to mohlo do her přinést něco nového, na co zatím žádný jiný výrobce nepřišel. Tak jako Nintendo před třemi roky přišlo revolučně s pohybovým ovládáním, opět je o krok před svými pronásledovateli. V době, kdy Microsoft a Sony dohání leadera v oblasti pohybu, Nintendo ukazuje směr dál. Mohlo by tomu tak být. Jenže…

Jenže se podívejte na provedení. Mám k němu dvě zásadní výtky:

  1. Je to dírka, do které se strká prst. Představa, že budu chtít u RPG každou chvíli do něčeho takového strkat prst, nebo že to dokonce budu mít dobrovolně celou dobu hraní na prstě, je lichá. Nic takového nechci. Už teď mi vadí, že mám po hodince hraní v prstech křeč z ovladače.
  2. Připojuje se to kabelem k Wiimote. Do stejného konektoru jako je pro ovladač Nunchuk. Ale většina hardcore her potřebuje Nunchuk. To budu muset pokaždé Nunchuk odpojit, připojit Vitality Sensor, nechat si změřit bio údaje, odpojit senzor a nazpátek připojit Nunchuk, abych mohl pokračovat? Tohle nebude nikdo dělat.

Nápad je to super a využití by to mělo velké. Ale představené provedení je nesmyslné. Celé se to mělo udělat jinak. Nevím, jestli by to bylo technicky možné, ale šanci by to mělo, pokud by takové údaje dokázal sečíst sám Wiimote z ruky, která ho svírá. Ano, znamenalo by to vyrobit nový Wiimote a přimět hráče k výměně (nákupu nového), ale oni si stejně budou muset Vitality senzor dokoupit. Musel by se nějak vyřešit prezervativ (ochranný obal) na Wiimote, protože přes ten by to asi nesnímalo. Ale chytrý tým by toto určitě vyřešil a navíc, potenciálně by kromě zaintegrování Vitality mohlo uvedení nové generace Wiimote přinést i další příjemnosti, napadá mě přinejmenším zabudování Motion+ přímo do základního ovladače nebo třeba souběžné uvedení bezdrátového Nunchuku. Hned by bylo více důvodů pro upgrade ovladače.

Jenže se nestalo. Vitality Sensor byl představen v podobě, kterou můžete vidět na fotce výše. Měření biologických údajů hrami by mohlo přinést další rozvoj v této oblasti, který zatím neexistuje. Ale provedení Vitality senzoru to neumožní. Použitelnou podobu uvede za pár let někdo jiný. Na koho si vsadíte, na Microsoft, nebo na Sony?

Štítky: ,

Nintendo na E3: důraz na nové hry

Tři hlavní hardwaroví hráči letos na E3 dohánějí to, v čem jim konkurence utekla. Zatímco Microsoft i Sony představili pohybové ovládání pro své konzoly, Nintendo se soustředilo převážně na jednotlivé hry. Něco málo prosáklo na veřejnost předem, ale mnohé se podařilo utajit, a tak nakonec máme několik překvapení.

Začněme ale nejprve tím, co každý čekal, avšak nakonec se nestalo. Tak dlouho se mluví o nové Zeldě pro Wiičko, že na její oznámení by sázkové kanceláře vypsaly kurz obdobný jako na vítězství brazilských fotbalistů. A nic, ticho po pěšině. Vývoj pokračování jiné slavné hry, Pikmin 3, prozradilo Nintendo právě před rokem. A tak se čekalo potvrzení, ukázky a zase nic. O těchto hrách nebylo řečeno jediné slovo a tak můžeme jen spekulovat, kdy se nějaké nové informace objeví. Také se tipovalo, že by se na Wiičku mohli ve vlastních hrách představit Kirby nebo Kid Ikarus, ale zde již nebyly žádné náznaky od Nintenda, pouze spekulace. Ani tady to nevyšlo.

To ale neznamená, že žádné pořádné hry nebyly Nintendem představeny. Naopak, byla oznámena pokračování několika jiných zavedených značek. Podobně jako na konferencích konkurentů i Nintendo na té své nepředstavilo pouze své vlastní produkty, ale také ty nejvýznamnější hry od jiných firem.

Letošní rok se vyznačuje velkým nástupem hardcore her na platformu Nintendo. Je pravda, že prodejnost Wiička dosáhla tak vysokého čísla (50 milionů kusů), že i jindy směšná penetrace hry na úrovni pouhých 2% znamená velice slušná absolutní čísla a jistotu zisku. K tomu lze připočíst nižší náklady na vývoj her na Wii (ono nemít HD grafiku může mít i své výhody) a všichni, kteří Wii před dvěma a půl roku při uvedení ignorovali, se dnes vracejí a chtějí z jeho úspěchu také těžit.

Co nám tedy Nintendo ukázalo?

New Super Mario Bros. Wii (Nintendo)

Nintendo nedokázalo dobře zakrýt svou prezentaci na E3 a na mnohých webech se objevily spekulace, že z jednoho panelu lze vytušit právě tento nápis. Super Mario Bros se po dlouhých letech vracejí na domácí konzolu (tj. připojenou k televizi). A že se jedná i 24 let po uvedení první této platformovky stále o zábavný a úspěšný titul, dokázalo Nintendo uvedením jedné hry z této rodiny na kapesní Nintendo DS před třemi roky.

Na jednu stranu se samozřejmě jedná o „obyčejnou“ 2D plošinovku, kde obtloustlý instalatér hopsá příšerkám na hlavu a jde zprava doleva. Na druhou stranu každý, kdo SMB kdy zkusil, potvrdí super zábavnost a hratelnost tohoto titulu. A nebylo by to Nintendo, kdyby se do hry nedostalo pár nových vlastností. Takovou drobností je nový power-up ve formě vrtulky pro překonání delších vzdáleností, ale mnohem zajímavější je současná hra čtyř hráčů, kdy není přesně specifikováno, jestli mají hráči soupeřit nabo spolupracovat, možné i zábavné je obojí.

Bohužel hra nebude mít online multiplayer — škoda, bude se jednat o jedinou slabinu titulu.

Pokračování článku 

Štítky: , , , , , , , , , , , , , , , , , , , ,

XBox 360 projekt Natal: Vyhlásil Microsoft válku Nintendu?

Microsoft včera na výstavě E3 představil periferii, která umožní hrát na konzole XBox 360 hry pohybem těla. Zařízení má v této chvíli název Project Natal, jaké bude prodejní jméno, je zatím otázkou. Jedná se o technicky jiné provedení, než v případě Nintenda Wii — hráč nedrží v ruce žádný ovladač, ale hráče snímá kamera a pomocí rozpoznávání obrazu vyhodnocuje, co chce hráč dělat. Nicméně celkově jde o podobný koncept, který se snaží zapojit do hry i ty lidi, kterým budete těžko vysvětlovat ovládání her pomocí dvou analogových páček. A musím uznat, že na první pohled vypadá demonstrační video velice působivě.

Konkurence je samozřejmě velice přínosná a těží z ní jedině zákazník. Nicméně krátce po shlédnutí výše uvedeného videa začnou napadat člověka zajímavé otázky. Sám jsem majitelem Wiička, takže začínám srovnávat vůči hrám, které dobře znám.

Stále jsou zapotřebí tlačítka

Vezměme si pro začátek závodní hru — na videu slečna řídí formulku jen rukama, v nichž nedrží žádný volant. Vypadá to velice dobře. Nicméně pokud to srovnáme se závodními hrami na Wiičku, zjistíme, že tam kromě pohybového ovládání zatáčení ještě stále ovládáme hru i tlačítky — když už nic jiného, tak plyn a brzdu řešíme právě takto. Asi to mají nějak vyřešeno, pokud kamerou snímají naklonění chodidla a dokáží nasimulovat pedály, pak mají můj obdiv. Ale zatím nevím.

Nicméně obdobně je to u mnoha další her na Wiičku. Pohybový ovladač není všemocný a hry to přiznávají. Je pravda, že ve Wii Sports potřebujete tlačítka jen minimálně, ale většina dalších her se bez nich nebo bez analogové páčky skutečně neobejde. Např. páčkou na nunchuku s postavou chodíte a Wiimotem šviháte jako mečem. Jak bude Microsoft u svého konceptu řešit chůzi? Bude hráč chodit po obýváku? Skákat po skříních? Zatím mě nic nenapadá.

A patří sem ještě zmínit poměrně přesné míření na obrazovku na Wiičku (ala lightgun), využívané v FPS (Metroid Prime 3, Resident Evil 4, Conduit). Zde vůbec není využíván pohybový snímač (resp. může být pro něco jiného), ale naopak kamera v ovladači. Kdo si jednou vyzkoušel hraní takového typu hry s Wiimote, přeje si, aby podobně mohl ovládat všechny FPS. Naopak projekt Natal na XBoxu asi nenajde u FPS žádného využití.

U Wiička je tedy pohybové ovládání ve hře zapojeno, ale často pohyb ovladačem Wiimote není jediným prvkem, pomocí kterého se hra ovládá. Pohyb bývá kombinován s tlačítky, páčkou nebo mířením.

Na zvážení je další věc: pohybové ovládání je více zaměřeno na casual hráče, děti, starší generaci. Má přitáhnout k hraní pokud možno celou rodinu i s prababičkou. Ostatně přiznává to i Microsoft ve výše uvedené reklamě. Současná většinová uživatelská základna hráčů XBoxu je ale přesně opačná — hardcore hráči vyhledávající tituly jako Halo nebo Gears of War. Je otázkou, kolik takových hráčů si tuto periferii dokoupí. A kolik bude stát případný bundle pro potenciální nové kupující, protože také cena bude rozhodovat o soupeření Wiičkem. Situace je samozřejmě odlišná, když je pohybové ovládání součástí každé konzoly přímo v základu — na Wiičku díky tomu využívá tento způsob hraní téměř každá hra. Na XBoxu se toto bude dokupovat, proto je otázkou, kolik třetích stran bude Natal podporovat, do kolika her jej bude implementovat, jestli nezůstane jen u casual hříček, nebo se objeví i v hardcore hrách.

Microsoft má rozhodně navrch v prezentaci. XBox má bez diskuze lepší grafiku než Wii a předpokládám, že toho bude schopen marketingově využít. Casual hry s využitím nového ovládání rozhodně budou vypadat lépe než Wii Sports. Na druhou stranu, moje zkušenost s Nintendem je o tom, že Nintendo primárně vidí hru, soustřeďuje se na hratelnost a zábavnost, a všechno ostatní (příběh, grafika atd.) jsou až na druhé koleji. Proto jsou také hry od Nintenda tak úspěšné, že i po jednom roce na trhu dokáží figurovat v žebříčku Top 10 všech prodávaných her, bez ohledu na platformu. Microsoft se podstatně více zaměřuje na prezentaci, HD grafiku, hrubý výkon, šíři služeb apod., hratelnost je na řadě až později. Sony stejně tak.

XBox Natal — zatočí s Wiičkem?

Microsoft včera tento produkt poprvé představil. Vzhledem k tomu, že se ani nezmínil o datu uvedení na trh, je jasné, že se osobně s touto věcí setkáme nejdříve (pokud budeme optimisté) na Vánoce, ale spíše až za takový jeden rok, protože takovou dobu běžně uživatel čeká od prvního představení něčeho nového do možnosti si to koupit. Nintendo právě před rokem představilo doplněk Motion+, který tento měsíc míří do prodeje. Motion+ bude podstatně přesněji snímat pohyby, než původní Wiimote. Podle prvních zkušeností vypadá hraní s touto přídavnou krabičkou velmi dobře. Zajímavé je samozřejmě sledovat, jak jednotlivé platformy dohání to, v čem uspěli ti druzí. Microsoft letos uvádí pohybové ovládání, kdežto na Nintendo Wii letos míří slušné množství hardcore her. Microsoft tedy včera zaútočil, dnes mají prostor na return jak Nintendo tak Sony. Těším se, vítězem může být jedině zákazník.

Štítky: ,