Pokud Vám Ježíšek nadělil konzoli, zvažte anglické výprodeje

Nebudu psát obecný článek o tom, že videohry jsou v našich končinách dražší než na západ od Aše a za tyto ceny by je kupoval jen hlupák. Jedná se o již obecně známý fakt, o kterém dokonce píší i velká média, jako třeba iDnes. Nicméně právě nyní je doba povánoční a možná jste právě Vy našli doma pod stromečkem Wiičko nebo jinou herní konzoli. Ale pouze s jednou nebo dvěma hrami, které jste už dohráli až do konce a nyní se ptáte, co dál…

Zastávám názor, že za software se má platit. Je v tom i kus stavovské cti, sám jsem ajťák, programováním jsem se ještě před pár lety živil, občas si něco spíchnu i dnes. V půlce devadesátých let jsem měl rozdělaný engine pro platformovku na AGA čipsetu (nikdy nedokončeno). A tak vím, kolik práce takové programování dá. A kromě toho, kdo nechce platit, proto toho je k dispozici spousta freewaru, operačními systémy počínaje, seriozními aplikacemi pokračuje a hrami konče, takže výmluva, že člověk na software nemá peníze, nefunguje. Proto v tomto článku nebude ani zmínka o získání hry jinak než legálně.

Takže logicky jste dospěli do stavu, kdy byste svému novému elektrickému miláčkovi pořídili pár dalších placatých koleček s herním obsahem. První, co člověka napadne, je skočit do auta, zajet do nejbližšího nákupního centra a tam navštívit JRC nebo Bontoland a něco si vybrat. Má to samozřejmě své pozitivum, novou hru máte okamžitě v rukách a můžete hrát. Má to ale i negativum, zaplatíte mnohem více.

Naštěstí se právě nyní nacházíme v období výprodejů. Ty už překvapivě dorazili i k nám a některé zboží lze skutečně sehnat se zajímavou slevou. Her se to bohužel moc netýká. Tedy abych pravdu řekl, i u nás jste lákání na výprodeje her, ale pokud se podíváte dobře, nejedná se o žádnou speciální akci, protože jde vesměs o alespoň rok staré hry, které by zlevnit musely tak jako tak. No a když už nějaký obchod skutečně zajímavou slevu výjimečně udělá, pak je to na hru, které na Wiičko není.

Naštěstí žijeme v době internetu a jsme součástí Evropské Unie, takže nakupovat z Anglie je prakticky stejné, jako nakupovat v rámci naší malé země. Bohužel je to až příliš podobné, protože dodací doba bývá obdobná (3-4 dny) a poštovné z Anglie bývá nižší než v rámci ČR (typicky 3 libry, takže do 90 Kč). A ceny her samotných výrazně nižší. Je to smutné, ale je to tak. Člověk nevidí jediný rozumný důvod, proč by dal vydělat českým prodejcům.

Pokračování článku 

Miniaturizace už neletí aneb správný segment trhu

Tento článek vůbec není o tom, která konzole je lepší. Nechci zde vyvolávat flame v komentářích a nebudu ho ani tolerovat. Je to pohled na business stránku věci, proč je který stroj prodejně úspěšnější.

Je to dva měsíce, kdy Sony dalo do prodeje novou verzi své přenosné herní mašinky zvanou PlayStation Portable Go. Je pravda, že již od představení tohoto nového stroje se po internetu povalovaly otazníky, jak to bude s úspěšností tohoto stroje, když je dražší, než původní PSP, neobsahuje diskovou mechaniku atd. Ale když se podíváme na přistroj z technického hlediska, je to šperk, po kterém musí každý geek toužit. Podařený design, maličké zařízení s vysouvací konstrukcí, displej s brutálně jemným rozlišením a hardwarový výkon, kterým se člověk může chlubit.

Nintendo také dalo do prodeje novou verzi své příruční konzoly, zvanou DSi XL (vlastně DSi LL, jak se v domovském Japonsku nazývá, odlišně od zbytku světa). A člověk by si řekl, že to snad výrobce nemyslí vážně. Přístroj je de facto pouze nafouknutou verzi původního DSi. Je větší, těžší, má větší displej, do žádné kapsy se to už nevejde a to je tak všechno. Jinak žádná změna. Výrazně větší displej má při zachování stejného rozlišení hrozně velké pixely, no fuj. A co se týče výkonu, tak není oproti DSi žádný rozdíl, nemluvě o tom, že vlastně pro DSi žádná retailová hra zatím neexistuje, všechny se vyrábějí ještě pro starší DS s polovičním výkonem, a to kvůli obrovskému podílu této původní verze zařízení na trhu. No to snad musí být legrace, toto nemůže Nintendo myslet vážně. Nebo může?

Pokračování článku 

Štítky: ,

Co nadělíte Vašemu Wiičku letos pod stromeček?

Máme tady první letošní sníh, ani se nenadějeme a budou Vánoce. Člověk tak začíná pomalu přemýšlet nad otázkou, čím by bylo dobré potěšit své blízké pod stromečkem. Možná máte stejně jako já doma herní konzolu Nintendo Wii a jedním z vhodných dárečků by byl nějaký pokrm pro jeho optickou mechaniku, tedy nějakou tu hru. Případně Wiičko nemáte, ale hrozí, že právě tuto malou bílou krabičku Vaše rodina pod stromečkem najde — a bylo by dobré, aby tam ta konzola nebyla samotná (tedy s přibalenou hrou Wii Sports), ale nabídka herní zábavy byla o kousek nebo dva pestřejší.

Níže v tomto článku najdete hry pro Nintendo Wii, které by mohly být vhodnými kandidáty na vánoční dárek. Hry jsou záměrně vybrány tak, že se jedná o novinky druhé poloviny letošního roku. Nedoporučuji Vám žádné starší kousky, ale čerstvé záležitosti; doporučení na různé starší dobré hry najdete na internetu spousty. Z níže uvedených her některé jsou již k dnešnímu dni v prodeji, jiné se chystají v nejbližší době a Ježíšek by to měl být schopen zařídit tak, aby je šťastní příjemci na Štědrý večer mohli rozbalit. Nakonec vždy uvádím případné alternativy, ty již ale občas mohou být starší.

Pro nejmenší: Mario & Sonic at the Olympic Winter Games

Pokud máte doma caparty, kteří by chtěli hrát nějaké hry, určitě hledáte něco nenásilného, roztomilého, zároveň aby to nebylo úplně hloupé a tak dále. Nintendo je na toto publikum již tradičně orientováno svým Houbičkovým královstvím v čele s tlusťochem Máriem. Před dvěma roky ale vyšla hra, která propojila Mária ještě s dvěma dalšími populárními licencemi. První byl kdysi konkureční Sonic od firmy Sega a druhou olympijské hry v Pekingu. Jednalo se tedy o sbírku miniher se sportovní tématikou, v kterých namísto lidí vystupovaly postavičky z dílen Nintenda a Segy.

V únoru se bude konat další olympiáda, tentokrát (logicky) zimní v kanadském Vancouveru, a protože první hra byla komerčně velmi úspěšná, dalo se čekat, že vyjde pokračování, druhý díl, nebo jak to nazvat. Ano, Mario a Sonic se opět utkají, tentokrát na zimních olympijských hrách. Připravte se na to, že hra není žádná perla a pro zmlsaného hráče se rozhodně nejedná o nějaký úžasný zážitek. Ale pro děti je to přesně to, co hledají. Vzhledem k tématice se tentokrát jedná o zimní sporty, přibylo i postaviček, za které lze hrát. Zajímavou drobností pak je, že jedna z lyžařských tras je totožná se závodní tratí z Mario Kart.

Mario & Sonic at Winter Olympic Games na IGN.com (recenze, video recenze, další videa).
Alternativy: Mario Kart Wii, Rayman Raving Rabbids.

Pokračování článku 

Štítky: , , , , , , , , , , ,

Vlastní zkušenosti (a úrazy) s Wii Sports Resort

Nedávno jsem upozornil, že vychází hra Wii Sports Resort, nástupce nesmírně populární a úspěšně hry Wii Sports, která zaručila Nintendu obří úspěch v současné generaci konzolí. To jsem tehdy psal pouze teoreticky. Nyní již mám s hrou i vlastní zkušenosti.

Většinu uživatelů zajímá přesnost nového doplňku MotionPlus. Totiž když byla před třemi roky uvedena konzole Wii se svými sportovními hrami, lidé měli obrovská očekávání — a tak i když výsledek byl dobrý (a na tehdejší technické možnosti možná nejlepší možný), mnozí byli zklamáni. Pohybové ovládání Wiička totiž nebylo hrou dostatečně přesně zpracováváno. Takže třeba v tenise bylo možné odpálit míček v pohodě, ale přesnost už byla menší, když jste třeba chtěli udělat lob, klidně došlo úplně obyčejnému odpalu. Původní hry tak byly nesmírně zábavné, ale nesměli jste mít přehnaná očekávání na věrnost.

MotionPlus tento handicap ovšem skvěle nahrazuje. Ne, není to stejné jako v realitě, ale už z principu hraní před televizí nemůže být nikdy přesně stejné jako skutečný sport. To prostě nejde. Proto řeknu, že je to asi nejblíže realitě, jak to jde. Možná se ještě v budoucnu kousek pohneme, ale už nyní je to skvělé. Přesnost ovládání je taková, že lze ve stolním tenise provést třeba horní faleš. A to považuji za výtečný výsledek!

Jde mi to mizerně, nahoru a zase dolů. Ale je to dost dobré!

Pokračování článku 

Štítky:

Monkey Island pro WiiWare je ostudou. Kdo je vinen?

Před dvaceti lety byla hra The Secret of Monkey Island úžasnou adventurou, s kterou jsem strávil bezpočet hodin. Byl to přerod od tradičních textových her, které doprovázel jen nějaký statický obrázek (např. Hobbit nebo The Neverending Story na ZX Spectru) ke grafickým klikacím adventurám. Hra obsahovala výtečný humor, skvělé hádanky, roztomilou grafiku (na tehdejší dobu). I z komerčního hlediska se jednalo o úspěšný počin, který měl brzy několik následovníků, ať již adventury s Indiana Jonesem od stejné firmy nebo třeba Gobliiins od konkurence.

Když bylo letos oznámeno pokračování s názvem Tales of Monkey Island, zajásal jsem. Novinka navíc byla zpracována jak pro Windows, tak jako WiiWare — a jako majitel Wiička jsem se tedy těšil na release pro tuto platformu od Nintenda. Bohužel už první studenou spršku jsem zažil, když byly oznámeny ceny: PC verze na Steamu vyjde na €33, tedy přibližně 850 Kč, kdežto za stejných 5 epizod skrz WiiWare dáte 5×1000 bodů, které Vás nejlevněji přijdou na 35 britských liber, tedy okolo 1060 Kč. To je o přibližně čtvrtinu navíc, to už není malý rozdíl, přitom za ušetřené peníze lze pořídit cokoliv jiného.

To nejhorší ale mělo následovat. Brzy po uvolnění hry pro Wiičko se objevily zprávy o problémech. Hra se cuká, nestíhá. Na to konto se pak vyjádřili vývojáři této hry z firmy TellTale, a to v tom smyslu, že Wiičko nemá dostatečný grafický výkon, jinými slovy že je to ořezávátko a výkonnější je i dokonce iPhone. Je to skutečně pravda? Je tomu tak? A kdo za to může?

Pokračování článku 

Štítky: ,

Dnes vychází Wii Sports Resort

Dnes jde v Evropě do prodeje Wii Sports Resort, nový počin Nintenda pro domácí konzoli Wii. Jedná se o přímého následovníka Wii Sports, který stojí za masivním úspěchem konzole Wii. Jako správný nástupce nové Wii Sports Resort samozřejmě staví na obdobném konceptu, ale zásadním způsobem rozšiřuje původní myšlenku.

První výrazná změna je v nové periferii s názvem MotionPlus. Jedná se o velice malou krabičku, kterou připnete k původnímu pohybovému ovladači Wiimote. MotionPlus obsahuje podstatně přesnější pohybové senzory, které převádí Váš pohyb s ovladačem na obrazovku prakticky jedna ku jedné. Přesnost je výtečná, zásadním způsobem vylepšená oproti původnímu Wiimote. MotionPlus obsahuje průchozí konektor pro připojení nunchuku, takže ho můžete mít připnutý na původním Wiimote prakticky neustále a sundávat jej budete jedině při hraní závodních her s volantem (např. Mario Kart Wii). Jedinou slabinou této periferie je, že vyšší přesnost pohybu není převáděna zpět i na starší hry, ty prostě z tohoto nového doplňku benefitovat nebudou.

Samotná hra Wii Sports Resort opět obsahuje sportovní disciplíny, na kterých je nové pohybové ovládání demonstrováno. Oproti pouhým pěti sportům z Wii Sports máme v tomto novém kousku disciplín 12, což je velice pěkné číslo a svého favorita si každý najde. Jednou z nejzajímavějších disciplín je šerm, kde je skutečně velice dobře využit MotionPlus. Zábavný je také ping-pong, který nahrazuje tenis z původní hry, jen je škoda, že ping-pong nelze hrát ve čtyřech. Dalším překvapivým kouskem je lukostřelba, která může napoprvé znít docela nezajímavě, ale jedná se o velice zdařilé provedení.

Tak jako v původním Wii Sports i zde máme synergický efekt, tedy že hra je desetkrát lepší v multiplayeru než při hře jednoho člověka. Je to tak, samotného Vás to moc bavit nebude, ale vemte rodinu nebo známé, kteří k Vám zrovna přišli na party a udělejte si soutěže ve Wii Sports Resort. Budete se dobře všichni bavit, k čemuž samozřejmě výtečně přispívá intuitivní ovládání jednotlivých her pomocí pohybových ovladačů. Ve hře více hráčů dohromady se pak relativně nudné kousky jako pádlování na kajaku změní v jednu z nejlepších zábav z celého balíčku her.

Pokračování článku 

Štítky:

Metroid Prime Trilogy – sci-fi akce pro letošní podzim

Metroid je vedle Mária a Zeldy jedna z nejcennějších značek firmy Nintendo. Nebudu přehánět, když řeknu, že to co pro Microsoft znamená značka Halo, tak obdobný význam má Metroid pro Nintendo. Jedná se o hru se sci-fi tématikou primárně pro dospělejší publikum, samozřejmě s historií podstatně delší než má Halo, jelikož původem tato série sahá až do roku 1986, kdy první díl vyšel ve formě dvojrozměrné plošinové střílečky na tehdejší konzolu NES.

Ve 21. století se pak zrodila trilogie Metroid Prime. Stále se jedná o tutéž značku se stejnou hlavní hrdinkou Samus Aran. Zásadním zlomem byl převod celé hry do tří rozměrů, kdy hlavní součástí hry je FPS — pohyb a střelba z pohledu samotné hrdinky. Nenechte se ale mýlit, Metroid nikdy nebyl duchapustou střílečkou. Podobně jako v Perském princi budete skákat po různých výstupcích a hledat cestu dále. Samus se ale také umí schoulit a vytvořit dokonalou kouli, která se kutálí úzkými průzory. Autorská firma vždy zdůrazňuje, že se jedná o first-person adventure, tedy základem hry je prozkoumávání, logické hádanky, ale pochopitelně také boj. Ať již ve svých původních dvojrozměrných kořenech a nebo v trojrozměrné současnosti, vždy se jedná o komplexní hru, kde nestačí pouze jít a střílet po všem co se pohne.

První díl z trilogie Metroid Prime z roku 2002, který se jmenuje úplně stejně (bez jakéhokoliv přídavku), je se známkou 9,8 vůbec nejlépe hodnocenou hrou pro Nintendo GameCube, tedy předchůdce současného Wii. Jen pro zajímavost Halo 2 pro XBox získalo hodnocení úplně stejné, kvalitativně se tedy tyto hry staví na obdobnou úroveň. I další pokračování Metroid Prime s podtituly Echoes a Corruption si vedly skvěle, obě získaly stejný výsledek 9,5 a tak si můžete být jisti, že se jedná o výjimečný počin, který stojí za to.

Pokračování článku 

Štítky: , , ,

Pikmin: strategie v trávě mezi pampeliškami

Z počítačových her mě vždy nejvíce bavily strategie. Mé dvě nejoblíbenější hry až do dneška jsou Battle Isle a Settlers, obě na Amize, obě strategie. Obě ještě bez čísla verze, úplně první inkarnace těchto her. Takže vlastně Settlers 1 a Battle Isle 1. Dodnes s kamarádem vzpomínáme, jak jsme se scházeli na střídačku u něho nebo u mě doma a pařili tyto gamesy proti sobě, protože nad počítačem člověk vždy vyzrál příliš snadno. Přestože dnes graficky tyto hry předčí kdejaká flashovka na webu, ve své době to byly naprosté špičky. A hratelně se dodnes jedná o přelomové záležitosti, které se staly inspirací pro mnohé další pokračovatele.

Ježíšek nám domů o loňských vánocích přinesl Wiičko a jakožto čerstvý majitel této herní konzole jsem samozřejmě po internetu hledal informace o této konzole, o hrách na ni a o zajímavých zpravodajských webech nebo blozích, na kterých bych si mohl číst o novinkách pro Wii. Seznam těch nejlepších webů lze najít u tohoto článku jako odkazy v bočním panelu.

A tak jsem se dočetl, že Nintendo v roce 2001 vydalo pro tehdejší konzolu GameCube strategii nazvanou Pikmin, která je vysoce hodnocena jak kritiky, tak hráči. A že na začátku roku 2009 bude tato strategie vydána v re-edici pro Wiičko, v rámci řady New Play Control. Vzhledem k mé zálibě v tomto typu her se pro mě stalo pořízení tohoto kousku povinností. Nyní je hra dohrána a mohu říci, že nákupu rozhodně nelituji. Právě naopak, jedná se o výjimečně zdařilý kousek, naprosto netypický mezi ostatními strategiemi. Možná to ani není čistá strategie, ale tak trošku směska mezi Lemmings a tradiční RTS. Rozhodně se ale jedná o hru, kterou přes její vousy nelze než doporučit.

Příběh

Drtivá většina strategií má okolo sebe nějaký příběh, i když ten často nebývá nijak hluboký, natož důležitý. I Pikmin je postaven okolo příběhu, a již zde se dostáváme k zásadní odlišnosti této hry oproti běžným strategiím. Totiž příběh i atmosféra této hry je typickým vtipným, roztomilým a nekofliktním dílem firmy Nintendo. V této hře se vžijete do role vesmírného kapitána Olimara (kterému jsme doma začali familirně přezdívat Oli), 4 centimetry vysoké postavičky s večerníčkovským kukučem. Při kosmické cestě do jeho lodi vrazí meteor a Oli zhavaruje na neznámé planetě, která tak trochu připomíná naši Zemi. Jeho loď se rozpadne na 30 kousků, které samozřejmě dopadnou do různých částí planety. Aby situace byla ještě horší, tak ve vzduchu této planety je obsažen nebezpečný plyn kyslík, a Oliho skafandr dokáže ochránit svého astronauta před tímto nebezpečím jen po 30 dnů.

Jak lze z výše zmíněného textu vytušit, cílem je nalézt 30 kousků rakety za maximálně 30 (herních) dnů a odletět tak z planety dříve, než by Olimu hrozilo udušení se místní atmosférou. Vzhledem k výše uvedené velikosti astronauta v hlavní roli je celá hra umístěna do mikrosvěta, kde je pampeliška velká jako strom a nepřátelé podobní žábě jsou mnohonásobně větší než Vy. Pokračování článku 

Štítky:

Kupujeme Wii: na co nezapomenout

Půl roku jsem spokojeným majitelem konzoly Nintendo Wii. Pokud právě uvažujete o koupi tohoto revolučního herního stroje, pak je tento článek určen pro Vás. Najdete v něm vše, co byste měli vědět o Wiičku při jeho koupi a na co byste neměli zapomenout. Věřím, že pokud se budete mými doporučeními řídit, Wiičko Vás nezklame, ale právě naopak, užijete si s ním spoustu legrace.

Samotná konzole Wii

Na začátek jen velmi stručně. Pochopitelně základem je samotná konzole Nintendo Wii. Jedná se o přístroj, který je velký asi jako externí CD mechanika k počítači, přibližně 16×5×22 cm. To znamená, že se jedná o příjemně malou krabičku, kterou není problém někam umístit — např. do stolku pod televizi, vedle televize, do poličky apod. Wiičko se samozřejmě zapojí do elektriky (230V) a do televize (audio+video) a ještě se na televizi připevní nenápadný senzor, který se také kabelem zapojí do konzoly.

Ovšem to nejzajímavější, proč si pořídit zrovna Wii a nikoliv některou z jiných herních konzol, je pohybové ovládání. Každý dnešní herní stroj se ovládá (alespoň zatím) nějakým ovladačem. Tradičně na takovém ovladači bývají tlačítka a páčky a Vaším úkolem v hrách vlastně je tato tlačítka a páčky včas a správně dlouho mačkat. Ačkoliv toto platí částečně i o Wiičku, je zde ještě další ojedinělý způsob ovládání. Totiž ony ovladače u Wii dokáží zjišťovat polohu ovladače a směr pohybu, kam s rukou držící ovladač hýbete. Díky tomu mnohé hry využívají k ovládání Váš pohyb, přičemž tu hru, který tak masivně konzolu Wii proslavila, si popíšeme hned v následujícím odstavci.

Pokračování článku 

Štítky: , , , ,

Vitality senzor – dobrý nápad, špatné provedení

Nintendo na letošní konferenci E3 představilo kromě parádní plejády her také novou periferii pro Wiičko, nazvanou Vitality Sensor. Strčí se do toho prst, a ono to změří tep a možná ještě nějaké další parametry. Úplně nejprve Vás napadne, že pro herní konzolu je něco takového naprostý nesmysl. V druhém kole Vám dojde, že by to mohlo mít u her velkého využití. Ale nakonec si uvědomíte, že provedení, které Nintendo vytvořilo, je nesmyslné.

Přeskočme první bod, kdy každého na začátku napadne nesmyslnost zařízení, tu není zapotřebí argumentovat. Vrhněme se na druhý, tedy přesný opak, smysluplnost — využitelnost v hrách. Nejprve člověk samozřejmě hledá souvislost se „zdravotním“ zaměřením Nintenda v posledních letech — viz Wii Fit a podobná dílka. Ano, lidé by si pomocí této periferie teoreticky mohli změřit nějaké zdravotní parametry, ale je naivní si představovat, že k tomu budou používat Wiičko, na to jsou rychlejší, levnější a jednodušší cesty než přes herní konzolu. Sice by to šlo spojit s nějakými pseudo–zábavnými minihrami (vydá Nintendo hru „Wii Snižujeme Cholesterol“?), ale asi ani to by nemělo velký komerční úspěch (i když možná se mýlím, Wii Fit se prodaly miliony).

Zkusme se ale zamyslet nad tím, že sledování takových parametrů by mohlo mít přínos i v nějakých drsnějších hrách. Představte si hororovou hru, která měří, jak moc se bojíte, a podle toho bude reagovat. Bojíte se málo? Pak bububu přidáme. Jste těsně před infarktem? Pak si vynutíme přestávečku, jelikož nechceme zákazníka zabít, pak už by si nekoupil žádnou hru. Podle úrovně stresu na Vás pošleme přiměřené množství příšer, nebo přiměřeně velkou obludu. Nebo by se možná dalo u různých RPG her měřit, jestli hráč volí z nabízených možností dle přesvědčení nebo z vypočítavosti (na principu detektoru lži). A opět by hra na to mohla reagovat, ostatní postavy ve hře by se k hráči začaly chovat s úctou nebo nedůvěrou. To zní docela dobře, ne?

Možná, že Vás takové možnosti nenapadly a nyní si říkáte, že by to mohlo do her přinést něco nového, na co zatím žádný jiný výrobce nepřišel. Tak jako Nintendo před třemi roky přišlo revolučně s pohybovým ovládáním, opět je o krok před svými pronásledovateli. V době, kdy Microsoft a Sony dohání leadera v oblasti pohybu, Nintendo ukazuje směr dál. Mohlo by tomu tak být. Jenže…

Jenže se podívejte na provedení. Mám k němu dvě zásadní výtky:

  1. Je to dírka, do které se strká prst. Představa, že budu chtít u RPG každou chvíli do něčeho takového strkat prst, nebo že to dokonce budu mít dobrovolně celou dobu hraní na prstě, je lichá. Nic takového nechci. Už teď mi vadí, že mám po hodince hraní v prstech křeč z ovladače.
  2. Připojuje se to kabelem k Wiimote. Do stejného konektoru jako je pro ovladač Nunchuk. Ale většina hardcore her potřebuje Nunchuk. To budu muset pokaždé Nunchuk odpojit, připojit Vitality Sensor, nechat si změřit bio údaje, odpojit senzor a nazpátek připojit Nunchuk, abych mohl pokračovat? Tohle nebude nikdo dělat.

Nápad je to super a využití by to mělo velké. Ale představené provedení je nesmyslné. Celé se to mělo udělat jinak. Nevím, jestli by to bylo technicky možné, ale šanci by to mělo, pokud by takové údaje dokázal sečíst sám Wiimote z ruky, která ho svírá. Ano, znamenalo by to vyrobit nový Wiimote a přimět hráče k výměně (nákupu nového), ale oni si stejně budou muset Vitality senzor dokoupit. Musel by se nějak vyřešit prezervativ (ochranný obal) na Wiimote, protože přes ten by to asi nesnímalo. Ale chytrý tým by toto určitě vyřešil a navíc, potenciálně by kromě zaintegrování Vitality mohlo uvedení nové generace Wiimote přinést i další příjemnosti, napadá mě přinejmenším zabudování Motion+ přímo do základního ovladače nebo třeba souběžné uvedení bezdrátového Nunchuku. Hned by bylo více důvodů pro upgrade ovladače.

Jenže se nestalo. Vitality Sensor byl představen v podobě, kterou můžete vidět na fotce výše. Měření biologických údajů hrami by mohlo přinést další rozvoj v této oblasti, který zatím neexistuje. Ale provedení Vitality senzoru to neumožní. Použitelnou podobu uvede za pár let někdo jiný. Na koho si vsadíte, na Microsoft, nebo na Sony?

Štítky: ,