Donkey Kong Country: Tropical Freeze — recenze

Když na loňském E3 Nintendo oznámilo novou hru od Retro Studios, spousta fanoušků byla zklamaná, že se nejedná o nový Metroid. Já byl ovšem z Donkey Konga nadšen. Ne, že bych měl něco výrazně proti Metroidu, ale FPS střílečky není zrovna můj oblíbený šálek čaje a protože jsem si báječně užil předchozí díl Country Returns, příslib pokračování mě velmi potěšil. Podívejme se, jak hra nakonec dopadla.

Začneme políčkem do tváře

Když hru spustíte, dočkáte se okamžitě slušného šoku. Samozřejmě na vás vyskočí nahrávací obrazovka, z reproduktorů zazní sampl „Donkey Kong“ a pak… čekáte. A čekáte. Kurňa, jen spuštění hry trvá přes půl minuty! Tedy znám ještě větší ostudu, Just Dance 4 se spouští víc jak dvě minuty, ale i tohle je příliš na to, že se jedná jen o načtení menu ke spuštění hry. A to nejsme zdržování načítáním z optického disku — hru mám v digitální verzi na harddisku, to by mělo svištět!

Dobrá, po chvíli se načte startovní obrazovka, zvolíte tedy novou hru a zase čekáte. Na obrazovce běží animace proplouvající mraky, která se seká! To je jako co? Zajistit tak základní věc, aby se nahrávací animace nesekala, to v Retru neumějí? No a poté, co se podíváte na úvodní cut-scénu příběhu a začnete nahrávat první herní úroveň, tak hádejte co, ano, zase čekáte! Asi dvakrát tak dlouho než u nahrávání úrovně v Country Returns. A opět se nám jednoduchá 2D animace opičáka běžícího přes obrazovku seká. Tohle je vážně moc, někdo by v Retru i v Nintendu zasloužil pořádně vytahat za uši!

Naštěstí tímto můžeme technické problémy hry uzavřít. Dlouhé nahrávání nás sice otravuje při spouštění každého jednoho levelu, ale v samotném hraní naštěstí vše funguje jak má. Když jsme v kapitole o technických nedostatcích, je vhodné připomenout, že předchozí díl na Wii trpěl nepříjemným lagem v ovládání (prodlevou mezi zmáčknutím tlačítka na ovladači a skutečnou akcí na obrazovce). Naštěstí nová hra je v tomto směru plně v pořádku a žádný lag zde není.

Už jste někdy nechali zmrznout banán?

A o co v novém Donkey Kongovi jde? Hra se opět nemusí držet nějakých pevně daných pravidel a bossů, takže úplně zapomeňte na Tiki z předchozího dílu, máme zde úplně novou situaci. Na začátku náš opičák slaví narozeniny, ale na Drakkaru připluje zlý severský král, celý ostrov zmrazí a Donkeyho i s celou jeho rodinou odfoukne někam daleko, na úplně jiný ostrov. Donkey Kong pak během svého dobrodružství procestuje šest ostrovů (světů), v nich úrovně a na závěr každého ostrovu obligátního bosse. Světů je sice o dva méně než v předchozím díle, ale na každém ostrově je zato více úrovní a řekl bych, že ty jsou navíc delší než v předchozí hře, takže si určitě nelze stěžovat na to, že by hra nabídla méně obsahu oproti svému předchůdci; akorát bossů je ve výsledku o dva méně. Díky novému „příběhu“ nás také čekají úplně noví nepřátelé (základem jsou tučňáci), tedy kromě návratu pár generických a populárních z předchozí hry, například žraloků nebo chobotnice.

Tropical Freeze pochopitelně přichází s herními novinkami, které jej odlišují od předchozího dílu. První z nich je 3D kamera, která využívá toho, že celá 2D plošinovka je zpracována v 3D enginu a tak není problém v některém okamžiku úplně změnit úhel pohledu. Zatímco na začátku je použití 3D kamery během vystřelování ze sudů spíše jen na působivou ozdobu, ke konci hry je 3D kamera využita i během vozíčkových a raketkových úrovní a to má vliv na hratelnost. Nově také umí opičák plavat ve vodě, v předchozím díle se při pádu do vody utopil.

Další novinkou jsou hratelné postavy. Základem je samozřejmě Donkey Kong, vrací se jeho pomocník Diddy, ale také zde máme opičí holku Dixie a dědečka Crankyho (což každý správný fanoušek série ví, že toto je ten původní Donkey Kong, který házel sudy po Jump Manovi, tedy Máriovi v první hře, v níž se oba objevili). Každý pomocník má kromě zdvojnásobení životů svojí vylepšující vlastnost: Diddy stejně jako minule podrží výskok delší dobu svým raketovým batohem, Dixie používá culík jako vrtulník a díky tomu lze provést virtuální dvojskok no a Cranky se umí odrážet svou holí a tak překonávat i dlouhé pasáže s ostny.

Recenze má vlastnosti nejen vyjmenovat, ale především zhodnotit. Proto si řekněme, že pomocníci jsou ve skutečnosti docela nevyvážení. Cranky je užitečný prakticky jen na pár místech během celé hry a no Dixie je vlastně suprovou verzí Diddyho, protože kromě prodloužení doby výskoku vás ještě navíc dostane o kousek výše. Ano, vylepšení získané skrz Dixie překonává oba dva ostatní sidekicky natolik, že pokud si budete pomocníka vybírat (ať již v single-playeru skrz cyklující sudy nebo v multiplayeru pro druhého hráče), asi jen zřídka sáhnete po někom jiném.

Funguje to stejně dobře jako minule. A to je dobře

Pojďme se ovšem podívat na vlastní hratelnost a tam nelze než chválit. Hra pokračuje ve špičkovém level designu, který v každé úrovni staví na tom, že vám vždy nejprve nové principy ukáže, pak vás je nechá vyzkoušet v základní podobě, přidá na složitosti a nakonec je zkombinuje. Žánrem je samozřejmě nadále stejná plošinovka jako minule, akorát foukání bylo nahrazeno vytahováním jakýchsi madel ze země. Kromě toho zůstává vše postaru, je zapotřebí projít úroveň zleva doprava, poskákat nepřátele po hlavách, v některých úrovních se projedete důlním vozíkem (nebo také v dřevařském člunku na pile), proletíte sudovou raketkou nebo osedláte nosorožce Rambiho. Bossové jsou opět velmi nápadití a tradičně se s nimi musíte vypořádat ve třech fázích, kdy v každé používají jiné útoky proti vám a vy ho jinak zraňujete.

Na internetu se objevily diskuze ohledně obtížnosti nové hry, takže také musím přinést svůj názor do pranice. Tropical Freeze je podle mého názoru solidně obtížná hra, rozhodně převyšující běžnou produkci Nintenda. Je pravda, že obtížnost je o něco nižší než u minulého dílu, ale řekněme si na rovinu, že tam byla až frustrující — hráč potřebuje potrápit, to ano, ale když v jedné úrovni zemře víc než dvacetkrát nebo třicetkrát, to už mu spíš začne vadit. Nová hra rozhodně není procházkou růžovým sadem a v druhé půlce hry dostanete slušně zabrat, ale asi se nevyskytne nějaký zákys, který byste nepřekonali, pokud se budete soustředit.

Donkey Kong Country: Tropical Freeze

A pokud toužíte po extrémní náročnosti, i tu vám hra nabídne. Podobně jako v předchozím díle po dokončení celé hry včetně sbíratelných bonusů na vás čeká Hard Mode, sice odlišný než v Country Returns, ale pořád pekelný. Hard Mode je mimochodem jedinou příležitostí, jak si v single-playeru zahrát za někoho jiného než Donkey Konga a asi lze čekat, že většina hráčů zvolí Dixie. V tomto režimu má hráč jen jedno srdíčko, zapomeňte na všechny předměty a také na všechny check-pointy v úrovni — prostě ukažte perfect run od začátku každé úrovně až do konce. Hodně štěstí!

Návrat do Returns

Trochu zamrzí nulová podpora Wii U GamePadu — tedy hru na něm hrát můžete, ale nijak nejsou využité jeho specifické vlastnosti, kromě možnosti Off-TV Play. Pokud budete hrát na televizi, dokonce se na GamePadu vypne displej — tedy úplně nevypne, to asi Wii U technicky neumí, pořád totiž běží podsvícení displeje, jen na něm není nic zobrazeno. Ve výsledku jsem tak prakticky celou hru odehrál s pomocí Pro Controlleru, který je přeci jen lehčí. Hra podporuje také ovládání skrz Wiimote + nunchuk, tak jako předchozí díl pro Wii, případně jen pro Wiimote naležato.

Multiplayer je opět k dispozici pouze v lokální podobě a na rozdíl od nedávno recenzovaného Super Mario 3D Worldu mi nepřijde, že by zde nějak zásadně snižoval obtížnost. Oproti předchozímu Donkey Kongovi nová hra přichází s online podporou, kterou jsou žebříčky nejrychlejších časů k projití každé úrovně. Takže pokud se chcete srovnávat s ostatními, kdo to má kratší, máte možnost. Nicméně skutečný online multiplayer zde nenajdete.

Donkey Kong Country: Tropical Freeze

Výtvarným zpracováním hra pokračuje ve stejných šlépějích, ale ještě s větším důrazem na detail a živost pozadí. Je to vážně kochačka, vše se hýbe a máte pocit skutečně živého světa, ne jen hry na nezáživném pozadí. A nejen že to neustává, ale v průběhu hry mi to přišlo čím dál tím lepší a lepší. Nesmíme zapomenout na návrat úrovní proti zapadajícímu slunci, v němž jsou vidět jen siluety. Grafiku pak doplňuje parádní soundtrack a například savanový svět (ostrov) spojuje vše dohromady do naprosto nezapomenutelného zážitku.

Lahůdkou pro hráče, kteří znají předchozí díl, je poslední ostrov. Jak asi lze vytušit z úvodu nastíněného výše, Donkey se bude chtít vrátit na svůj původní domovský ostrov a ano, to je přesně ostrov ze hry Country Returns. Nejen to, každá úroveň na něm se nachází v jednom světě z předchozí hry — samozřejmě vše pokryté sněhem a ledem, ale narazíte zde na spoustu odkazů na předchozí hru, včetně soch v džungli, chýší v korunách stromů nebo třeba obřího netopýra v jeskyni. Odkazy na předchozí hru jsou jen na pozadí úrovní, nijak nezasahují do hratelnosti nových levelů, ale je jich velmi mnoho a fanouška rozhodně potěší.

Závěr

Jak asi z textu tušíte, prvotní šok způsobený nepovedeným nahráváním je plně vyvážen skvělou vlastní hrou. Nevím, jestli někdo čekal od Donkey Konga něco podstatně jiného, ale já určitě ne. Máme zde skvělou plošinovku s trochu hutnějším pocitem v srovnání proti Super Máriovi, s poctivou ale ne frustrující obtížností, vyvedenou v parádní výtvarné podobě a doplněnou úchvatným soundtrackem. Další lahůdka v nabídce pro Wii U, kterou nelze než doporučit. A nyní uděluji povolení Retru k výrobě toho dalšího Metroida, aby také ostatní byli uspokojeni.

Štítky: ,

2× okomentováno Donkey Kong Country: Tropical Freeze — recenze

  1. mediEvil napsal:

    Pěkná recenze, díky za počtení.. Budu kupovat a moc se těším..

  2. Autofaker napsal:

    Za recenzi také děkuji, moc pěkně napsaná. Nicméně osobně jsem již plošinovkami lehce přehlcen, předchozího Donkeyho, Castlevanii, Raymana atd. na 3DS jsem již dohrál a tak již čekám na nějaký svěžejší vítr za strany Nintenda…

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *