Super Mario Maker — recenze

Super Mario Maker

Řada z vás už sice má Super Mario Maker doma, ale třeba někteří ještě ne a tak přicházím s recenzí této hry. A dopředu prozradím, že i když možná čekáte, jak budu na tento titul pět samé ódy, bude to nakonec trochu jinak. To ale až v druhé části recenze (níže). V té první se popisně podíváme, co Super Mario Maker je, co obsahuje, jak funguje.

Super Mario Maker je poměrně netypický produkt mezi Nintendo tituly. Není to sice poprvé, kdy hra od této firmy obsahuje vestavěný editor úrovní (připomeňme např. sérii Mario vs. Donkey Kong), ale je to poprvé u velké hry (tzv. tříáčkové) a tím pádem také poprvé u Super Maria. Navíc je to titul, který má editor úrovní jako to hlavní, co hráči nabízí. Hra sice obsahuje nějaké předpřipravené úrovně, ale ty jsou uváděny spíše jako inspirace, aby se uživatel měl na začátku od čeho odpíchnout. Rozhodně se nejedná o rozsáhlé a komplexní úrovně, jaké známe z posledních dílů New Super Mario Bros.

Takové je nicméně zaměření titulu. Poté, co si zahrajete první úroveň, se vám otevře editor a můžete si začít buď upravovat tu právě prošlou úroveň, nebo to všechno smazat a začít z čistého listu. Do úrovně můžete umísťovat kostičky, nepřátele, otazníkové bloky a kdykoliv si vyzkoušet, jestli to, co jste vytvořili, se dá projít. Cílem je postavit novou úroveň pro Super Maria.

Hned upozorním na to, že všechny možnosti nejsou v editoru dostupné okamžitě. V Nintendu si řekli, že kdyby uživateli zpřístupnili vše od samotného počátku, mohl by se cítit přehlcený možnostmi. Proto má na začátku jen několik stavebních prvků a další se mu odemykají v další dny, kdy bude editor používat, přičemž v něm musí pracovat alespoň 15 minut. Pak se objeví nápis, že brzy přibude další obsah do hry. V principu je to zřejmě správný přístup, i když mi připadá trochu dlouhá doba, za kterou se vám odemkne vše — je to 9 dní. Myslím, že by se to dalo zvládnout za tři nebo čtyři dny, protože hráč se na začátku potřebuje seznámit se základy ovládání, ale později již asi není důvod před ním zbylé prvky schovávat.

Jak vypadá editor

Pojďme se podívat na to, jak vypadá obrazovka editoru. Ta samozřejmě využívá dotykový displej, což činí editaci uživatelsky příjemnou a rychlou. Obraz se sice promítá i na televizi — s vtipným efektem ruky s tužkou, když se zrovna dotýkáte displeje na GamePadu — ale obraz na televizi budou během editace sledovat maximálně ostatní, pokud se budou chtít na proces tvorby dívat. Autor bude svůj zrak upírat během editace jen na GamePad.

Super Mario Maker

Většinu plochy displeje zabírá okno do rozpracované úrovně ve velikosti 1:1 (žádná přehledová mapa), přičemž vše je uspořádáno do mřížky připomínající čtverečkovaný papír. Na ten pak umísťujete jednotlivé herní objekty — ať již prostředí nebo nepřátele. Ty se nacházejí na liště nad rozpracovanou úrovní, přičemž lišt je k dispozici šest a můžete si mezi nimi přepínat. Jak jsem již napsal výše, všechny objekty nejsou hned ze začátku dostupné, je jich tam jenom část a postupně se odemykají další. Až budou odemčeny všechny objekty, zaberou pět lišt, přičemž šestá je vaše uživatelská a můžete si na ni zařadit své oblíbené objekty, abyste je měli snadno po ruce. Případně můžete celé lišty přeuspořádat, jak se vám zlíbí.

Základní umisťování objektů je asi zřejmé: vyberete objekt na liště a potom když ťuknete do plochy, na toto místo se objekt umístí. Některé objekty umožňují vytvoření větší plochy — stačí nechat tužku na displeji a čmárat a na všechny takto určené čtverečky se objekt umístí. To podporuje například země, cihličky nebo peníze, ale ne všechny objekty — např. ne nepřátelé, pokud chcete těchto více, pro každého musíte ťuknout na displej znova. Pak zde máme umisťování objektů do již stávajících objektů — takto například umístíte do kostky power-up. Na stejném principu funguje také zvětšování nepřátel — pokud na nepřátele přenesete základní Super houbu, získáte jeho větší variantu. Posledním editačním úkonem je změna typu objektu: aby na lištách nebylo příliš mnoho ikonek, některé v sobě sdružují více objektů, které jsou si příbuzné a pokud objektem na obrazovce zatřesete (stylusem párkrát zašmrdolíte tam a zpátky), typ se přepne. Například takto jedna ikonka spojuje zeleného a červeného Koopa Troopu, mezi kterými tímto způsobem přepínáte.

Čtyři různí Máriové

Vlevo nahoře jsou pak dva významné přepínače. Tím úplně nejvýš přepínáme vizuální styl a jsou k dispozici čtyři různé: Super Mario Bros., Super Mario Bros. 3, Super Mario World a New Super Mario Bros. Toto přepínání má vliv nejen na grafiku, ale i na některé další možnosti. Například ve starších Máriovkách není k dispozici úder dolů (ve výskoku zmáčknete na směrovém kříži šipku dolů) a také zde tento pohyb při zvolení starší vizualizace Mário nemá k dispozici. Dále se změní několik (málo) objektů na liště, například ve starších dvou vizualizacích je k dispozici skákací bota, kdežto při volbě jedné z dvou novějších variant se namísto toho nabízí Yoshi.

Druhý přepínač pak mění herní prostředí: k dispozici jsou zemský povrch, podzemí, vodní prostředí, duchařské domečky, vzdušné lodě a samozřejmě hrad. Vše odpovídá tradičním Máriovkám včetně toho, že hrady jsou zakončeny sekyrou bořící most, zatímco všechny ostatní mají na konci stožár s vlajkou. Jak vizuální styl, tak herní prostředí lze kdykoliv přepnout, akorát opět platí, že ne všechny jsou dostupné od začátku, ale odemykají se vám společně s objekty.

Super Mario Maker

Ještě další věci, které nejsou odemčeny hned od začátku, ale získáte je až jako odměnu za svou práci, jsou nastavení času a případného automatického posouvání úrovně, zobrazení pohybu Mária v editoru, abyste mohli přesně plánovat umisťování objektů a také zvukové efekty, které můžete na plochu umisťovat stejně jako ostatní objekty a když Mário při hraní projde příslušným políčkem, vyvolá přehrání zvoleného zvuku, případně doprovozeného i animačním efektem.

Vpravo jsou pak nástroje pro uložení vytvořené úrovně, tlačítko Undo a tlačítko Reset, které vymaže vše na ploše. Tlačítka nicméně nemají nějaké snadno pochopitelné nápisy nebo ikony, ale používají obrázky, které pro stejné funkce používal před třiadvaceti lety Mario Paint pro SNES — například tlačítko Undo má ikonku psa. Ale to není žádná překážka, na to si nováčci rychle zvyknou (však těch tlačítek je jen pár) a kovaní fanoušci Nintendo to naopak uvítají jako odkaz na minulost.

Nečekané kombinace

Každá Máriovka přišla s novými power-upy, novými nepřáteli atd., Super Mario Maker ovšem nic takového nového neobsahuje. Všechny objekty, které ve hře jsou, známe z předchozích dílů. Titul ovšem tentokrát umožňuje nezvyklé kombinace, které jsme dosavad v Máriovkách ještě nikdy neviděli. Např. je možné zvětšit na dvojnásobnou velikost všechny nepřátele, bez výjimky. Dále lze úplně všem nepřátelům dát křídla (ala Paratroopa), čímž se samozřejmě změní jejich schopnosti — typicky díky tomu dostanou možnost létat, případně pokud již létat uměli, pak létají rychleji. Také můžete do úrovně umisťovat libovolné objekty bez ohledu na prostředí — lze mít např. ryby v hradech nebo naopak Lakitu ve vodě. Dále je možné například umístit do odpalovacích zařízení (původně používaných na střely Bullet-Bill) cokoliv jiného a ty tak budou vystřelovat třeba power-upy, nebo pro změnu Goomby či jiné nepřátele. Možná znáte z posledních Super Máriovek totemy Goomb stojících jedna na druhé — v tomto titulu lze totemy stavět z libovolných nepřátel a to i z různých v jednom totemu. A tak dále, netradičních kombinací je skutečně spousta a lze vytvářet úrovně, jaké by se ve standardní Máriovce nikdy neobjevily.

Super Mario Maker

Když už jednou úroveň vytvoříte, tak samozřejmě se o ni budete chtít podělit s ostatními, aby si ji zahráli. Do své konzole si můžete uložit sto vytvořených úrovní a hlavně 10 jich můžete nahrát na síť Miiverse, odkud si je můžou stáhnout ostatní k sobě. Abyste na Miiverse nenahráli něco, co nelze projít, musíte si svou úroveň před uploadem zahrát sami a úspěšně ji dokončit. Každá úroveň dostane unikátní 16-místný kód, pomocí kterého můžou lidé vyhledat tu vaši konkrétní.

A samozřejmě také vy si můžete stahovat úrovně nahrané ostatními. Kromě vyhledání konkrétní úrovně se jimi můžete také prohrabovat podle popularity, podle autorů atd. Úroveň na Miiverse pak zobrazuje, kolik lidí se ji pokusilo zahrát, kolik ji zvládlo a také hodnocení — hráč může úrovni, kterou projel, udělit hvězdičku. Pokud budete za své úrovně dostávat hvězdičky, budete odměněni medailemi (první medaile za jednu hvězdičku, druhá za padesát, třetí za sto padesát, čtvrtá za tři sta a tak dále) a získáte také další pozice nad úvodních deset pro nahrávání vašich úrovní na Miiverse.

Nebyla by to nová hra od Nintenda, aby nepodporovala amiibo figurky. Ty Máriovi propůjčují kostýmy postav přiložených figurek, nicméně funguje to jen ve vizuálním stylu prvních Super Mario Bros., v žádném jiném. Mário tedy takto získá vzhled a zvuky úplně jiných postav a to včetně fanfáry při dokončení úrovně. Kostýmů je k dispozici přesně sto a používáním amiibo figurek si je odemykáte, lze je ale získat i za dohrání tzv. 100 Mario challenge, kdy vám aplikace nabídne sérii úrovní od jiných hráčů (stažených z Miiverse) a k tomu 100 životů; pokud je dokážete s těmito životy projet, odemkne se vám jeden náhodně zvolený kostýmy. Ty kostýmy, které pak máte odemčeny, lze pak umisťovat do tzv. Mystery Mushroom, kterou můžete umístit do kostičky jako jakýkoli jiný power-up.

Hodnocení

Výčet funkcionality hry jsme uzavřeli a teď si řekneme, jak se mi hra líbila. Jak jsem již naznačil na úplném úvodu, nebudou to jen samá pozitiva, ale začněme chválou. Technicky je titul zpracovaný špičkově, editor se z uživatelského hlediska velmi příjemně ovládá, vše běhá, jak má. Samozřejmě, že bych našel pár drobností, které bych udělal jinak. Už jsem se výše zmínil o tom, že bych zkrátil dobu, po kterou se odemykají ve hře jednotlivé možnosti, dále bych zřejmě zvolil jiný mechanismus na přepínání mezi jednotlivými typy objektů, myslím, že dvojité ťuknutí na objekt by bylo rozumnější než šmrdlání tam a zpátky. To jsou ale detaily, které nijak nekazí dojem z titulu.

Co mi ale v titulu chybí, je to, co považuji na Máriovkách za nejcennější: herní design od Nintenda. Zcela upřímně: naprogramovat engine pro běh 2D Super Máriovek není v dnešní době něco zásadně obtížného, ale to geniální na těchto titulech je skvělý herní design jednotlivých úrovní. To je to, co Nintendo umí naprosto skvěle — ale v tomto titulu je to právě to, co předalo do rukou hráčů. Jenže drtivá většina úrovní, které hráči vytvářejí a nahrávají na Miiverse, je z úplně jiného soudku: převažují co nejtěžší úrovně, které je velký challenge projít, pak zde máme skupinu vizuálních projížděk (jen se dívej, vůbec nic nedělej a úroveň se projde sama), kdežto skutečně zajímavých a zábavných úrovní, které mají nápad a logickou stavbu, těch je jako šafránu. Zcela upřímně, když jsem sám vytvářel úrovně, měl jsem stejnou tendenci, tedy dělat úrovně na hraně obtížnosti, kterou jsem sám schopen projet, takže z pohledu autorů to trochu chápu. Ale z pohledu hráče, který by si chtěl stáhnout a zahrát úrovně a u toho se bavit, z tohoto pohledu je nabídka slabá.

A pak mám zde ještě jeden problém. Ten je sice docela osobní a asi bude jen málo dalších takových, které bude postihovat, ale uvedu ho: tvorba herních úrovní, a to obecně (nejen v Super Mario Makeru), je činnost, která je v principu velmi podobná programování. A problém je ten, že já programovat umím a skutečné programování mě baví víc. Sice mě to už neživí, ale pořád si sám pro sebe něco kutím, ať už pro tyto stránky nebo jiné věci. Takže když mám chuť na takovouto činnost, která mi přinese tento druh uspokojení nebo zážitku, jdu raději programovat, než abych vytvářel úrovně. A když mám chuť hrát, tak potom hraju a nevytvářím úrovně. Logicky byste mohli říct, že potom nemám brát Super Mario Maker jako nástroj na vytváření úrovní, ale jako nepřebernou studnici úrovní, které si mohu zahrát, jenže problém s hraním úrovní jsme si popsali o odstavec výše.

Závěr

Super Mario Maker se mi hodnotí velmi těžko. Na jednu stranu vidím technicky skvěle zpracovaný produkt a také současně vnímám, že je zde velká skupina lidí, které titul zjevně baví, tvoří v něm úrovně a další lidé je hrají. Ale na druhé straně se jedná o titul, s kterým mám problémy a zjevně není pro mě. Rozhodně nesouhlasím s hodnocením, které se objevilo v řadě jiných periodik — že se jedná o ultimátní Máriovku a žádná další už není zapotřebí, jelikož hráči si budou úrovně vytvářet sami. S tím zásadně nesouhlasím, protože doufám, že za pár let dostaneme nového 2D Mária, který opět nabídne jedinečný level design.

Ale není to na nedoporučení, to v žádném případě. Je to spíš můj osobní pohled na titul a řada lidí to má jinak, třeba oba dva mí synové jsou ze hry nadšení a tráví s ní hodně času. Takže to mohu uzavřít jedině tím, abyste to vyzkoušeli sami a uvidíte, jestli vás hra uspokojí, nebo dopadnete podobně jako já.

Děkuji firmě ConQuest za poskytnutí hry pro recenzi

Štítky: ,

6× okomentováno Super Mario Maker — recenze

  1. LimbosxCZ napsal:

    Ale čest tobě Honzo, že si to zvládl :).

  2. zubr_cz napsal:

    Čéče Honzo, já SMM vnímám hodně podobně. Na druhou stranu proč ne, svoje příznivce si to určitě najde. Nicméně můj ešus grogu to není :).

  3. Poseidon napsal:

    Honzo díky za recenzi, souhlasím s tím co píšeš, už když to vycházelo, jsem si říkal, že mě to asi bavit nebude a měl jsem pravdu. Sice mám rád všemožný stavěcí hry, ale tady mě to nijak neokouzlilo, navíc se mi nelíbí 100% hraní na Upadu, když zapínám velkou konzoli. Z celé hry mě bavili jen ty krátké úrovně, stavění vůbec. Chápu, že se to spoustě lidem bude líbit, ale podle mě tohle není hra. Jak píšeš měly tam být přidány origininální úrovně od Nintenda a k tomu editor. Osobně mi Lugiho hra přišla dost těžká, tak nevidím důvod hrát další extrémně težký scénáře od hráčů – ale třeba je celá hra náborem pro nové gamedesignéry. Hru mám do sbírky, ale asi ji moc hrát nebudu.

  4. Vulcan napsal:

    Zial mam podobny nazor, tiez ma viac bavi Maria hrat ako vytvarat, skusal som nieco vytvorit, ale na tieto veci asi nemam talent. Bol som v tom, ze to bude normalna 2D Mariovka s editorom – pred vydanim sa hovorilo, ze tam ma byt nejakych 80+ levelov priamo od Nintenda. :/

  5. kosmik napsal:

    no…hru mam kupenu odkedy vysla. zatial som ju ale nemal ani raz pustenu 😀 presne pre toto…bojim sa ze by ma to moc nebavilo. v kazdom pripade – ak na nete vidim zdielat nejaku uroven ktora ma zaujme ulozim si kod a ak sa nahodou k tomu niekedy dostanem a budu este tie urovne dostupne tak si ich rad skusim…dovtedy – stale mam co hrat. kopec hier ma este caka. no teraz si vychutnavam novy etrian mystery dungeon ktory neni ani tak dobry ako samotny etrian a ani tak dobry ako samotny mystery dungeon ale hrat sa to da 🙂

  6. Lorule napsal:

    Pre mna je tato hra vstupenka mojich deti do mariovho sveta. Mam 4 + 2 rocnych chalanov a planujem im vytvarat super lahke urovne, kde sa naucia veci ako vyskocit na kocku, nieco preskocit, skratka uplne zaklady aby pochopili o co ide a potom mohli prejst na „velke“ skakacky.
    Dalej vidim prilezitost zahrat si paradne urovne, na zaklade kodov od inych hracov, a to takym sposobom, ze niekto pripravy zoznamy, tych spravnych. Som si isty, aj ked to pride az casom, ze bude dost fanatikov, ktory si daju tu pracu a budu sa prehrnat balastom a hladat tie „level designove perly“, ktore boli doteraz domenou Nintenda.
    K tejto hre treba pristupovat tak, aka je. Je to nieco ako stetec pre maliara, nie obraz samotny.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *